FULLTEXT Českých médií
Tyranie mocných. Tyranie všemohoucích…médií
17.08 2009 17:33:58 Tomáš Váňa
Výstižně to vystihl Ladislav Jakl, když na dotaz týkající se preferencí TOP 09 vyhrkl: „To muselo stát peněz.“ Peněz a manipulace.
Jsme oběťmi médií. A nemůžeme se svých věznitelů zbavit. Ztratili bychom se v dnešním světě. Nevěděli bychom co si myslet. Nevěděli bychom jak s lidmi mluvit. Ba hůře. Nevěděli bychom o čem přemýšlet a o čem mluvit. V mediální teorii úkaz známý jako agenda-setting. Nastolování témat. Jedno takové se objevilo s TOP 09. Neuvěřitelně oportunistická koláž, vedená přechozenými aférami odstigmatizovaným Kalouskem, který přes krásná slova a slibované světlé zítřky přivedl státní kasu k rekordnímu schodku (pardon, ano, jistě, máme krizi…) a lesnicko-zeleno svobodným zednářem Schwarzenbergem, naproti všem a všemu fanaticky přivádějícím islám do Evropy schválenou samostatností Kosova a naopak Lisabonskou smlouvou zbavující samostatnosti Českou republiku, bez toho aby představila jakýkoli program, bez toho aby kromě těchto dvou aktuálně mediálně propagovaných postav přinesla cokoli navíc, se dokázala v preferencích přehoupnout přes pětiprocentní hranici. I když … o důvěryhodnosti Hartlovy STEM lze zdařile pochybovat.
Pročpak čeho jakže to? Média pro nás vymýšlejí o čem přemýšlet a jak přemýšlet. Kdo jde mimo mainstream, jde mimo politickou korektnost, mimo rozumný svět. Tuchmannové spirála mlčení se roztáčí a kdo se pokusí otevřít ústa … je bláznem. Neškodným nebo nebezpečným … ale pořád bláznem, kterého nikdo nebere vážně. Jak píše Michel Foucault v Dějinách šílenství – nejspolehlivějším způsobem jak se zbavit kohokoli, je udělat z něho blázna, zavřít ho za zdi blázince buď fyzického, nebo mediálního. Mrtvý protivník se může stát mučedníkem, živý může udělat mrtvolu z nás. Ale blázen – zůstává bláznem.
Média nikdy nebyla hlídacími psy demokracie. A pozici čtvrté moci ve státě opustily již dávno. Postoupily výš. Dnes se stávají moderními diktátory, technokraty moci. Ovládají naše duše. „Toto si myslete. Ne-li, neexistujete. A myslete v našich pojmech, o našich tématech.“ Jak je to snadné. Stačí zvednout ovladač, stisknout červené tlačítko a jsme „zmatrixováni“. A domníváme se, že jsme svobodní. Že můžeme přepínat mezi programy, vypnout média kdykoli chceme. Nemůžeme … zemřeli bychom. Světu a ve světě, na veřejném jevišti společnosti. Uprostřed představení. Orwellův newspeak se neustále vyvíjí a bez jeho následování jsme terminováni. Ne Arnoldem. Nýbrž nevědomky všemi kolem nás. A my si to neuvědomujeme. Horujeme za demokracii. Ale již Goethe věděl, že „nikdo není více zotročen než ten, kdo mylně věří, že je svoboden.“
Úžasně to vystihl Petr Hájek, když označil média za typický konzumní produkt. Vytvářený za účelem zisku a manipulace. Bohužel v jednom se od typických konzumních produktů odlišuje. Nemíří do žaludku a z těla ven, ale do mozku, kde se usadí a jako rakovina metastazuje do celého jednajícího těla. Jako droga mění naše myšlení, naše jednání. Náš život.
Když v starověku neměl dlužník čím splatit svůj dluh věřiteli, byl prodán do otroctví. Historie se opakuje, náš dluh vůči budoucnosti a přítomnosti splácíme zotročováním našich myslí. Pomalým, plíživým, takřka neznatelným. Platíme budoucností, kterou si tvoříme dnes.
To nejlepší co můžeš udělat pro svou budoucnost, je žít naplno přítomností“, řekla moudrá hlava, jejíž jméno neznám. Máme tak jen dvě možnosti. Buď podlehneme mediálnímu nátlaku - v tom případě zvolíme velkou koalici a TOP 09. Muselo to stát hodně peněz, fyzických i metaforických (kontaktů, slibů, závazků, přátelství, dohod, lobby,…), aby se TOP 09 dostala do výsluní přízně. Slepí věří, přemýšliví zbystří … „Česká televize lže, jako když Rudé právo tiskne“, platilo před dvaceti lety. Platí to o médiích obecně, a dnes stejně jako tehdy. Podtitul „nezávislý (deník, týdeník, server)“ je sémanticky zvráceným newspeakem. A tak se opatrní varují před rychlokvaškami, nepodloženými jakýmikoli základy. Jsou jako plevel, který rychle vyroste a rychle uschne. Nebo je vytržen. Aby nebral živiny žádaným a životaschopným organismům. Co média propagují a proč? Cui bono? V jakém zájmu a kdo z toho těží? „To muselo stát peněz…“ se najednou jeví být opodstatněným tvrzením. A příkladů je více. Mnohem více. Nepočítaně.
Druhou možností je uvažovat samostatně. Parafrází slavných slov: Jsou lidé od přírody k přemýšlení neschopní, jiné takovými učinili lidé a jiní se ho vzdávají pro své pohodlí. Pouze menšina odolává. Věci se nezmění, pokud tito zůstanou v menšině, v Tocquevillově tyranii většiny.
Tomáš Váňa
Zveřejněno s laskavým svolením autora
Publikováno na serveru tomasvana.blog.idnes.cz
17.08 2009 17:33:58 Tomáš Váňa
Výstižně to vystihl Ladislav Jakl, když na dotaz týkající se preferencí TOP 09 vyhrkl: „To muselo stát peněz.“ Peněz a manipulace.
Jsme oběťmi médií. A nemůžeme se svých věznitelů zbavit. Ztratili bychom se v dnešním světě. Nevěděli bychom co si myslet. Nevěděli bychom jak s lidmi mluvit. Ba hůře. Nevěděli bychom o čem přemýšlet a o čem mluvit. V mediální teorii úkaz známý jako agenda-setting. Nastolování témat. Jedno takové se objevilo s TOP 09. Neuvěřitelně oportunistická koláž, vedená přechozenými aférami odstigmatizovaným Kalouskem, který přes krásná slova a slibované světlé zítřky přivedl státní kasu k rekordnímu schodku (pardon, ano, jistě, máme krizi…) a lesnicko-zeleno svobodným zednářem Schwarzenbergem, naproti všem a všemu fanaticky přivádějícím islám do Evropy schválenou samostatností Kosova a naopak Lisabonskou smlouvou zbavující samostatnosti Českou republiku, bez toho aby představila jakýkoli program, bez toho aby kromě těchto dvou aktuálně mediálně propagovaných postav přinesla cokoli navíc, se dokázala v preferencích přehoupnout přes pětiprocentní hranici. I když … o důvěryhodnosti Hartlovy STEM lze zdařile pochybovat.
Pročpak čeho jakže to? Média pro nás vymýšlejí o čem přemýšlet a jak přemýšlet. Kdo jde mimo mainstream, jde mimo politickou korektnost, mimo rozumný svět. Tuchmannové spirála mlčení se roztáčí a kdo se pokusí otevřít ústa … je bláznem. Neškodným nebo nebezpečným … ale pořád bláznem, kterého nikdo nebere vážně. Jak píše Michel Foucault v Dějinách šílenství – nejspolehlivějším způsobem jak se zbavit kohokoli, je udělat z něho blázna, zavřít ho za zdi blázince buď fyzického, nebo mediálního. Mrtvý protivník se může stát mučedníkem, živý může udělat mrtvolu z nás. Ale blázen – zůstává bláznem.
Média nikdy nebyla hlídacími psy demokracie. A pozici čtvrté moci ve státě opustily již dávno. Postoupily výš. Dnes se stávají moderními diktátory, technokraty moci. Ovládají naše duše. „Toto si myslete. Ne-li, neexistujete. A myslete v našich pojmech, o našich tématech.“ Jak je to snadné. Stačí zvednout ovladač, stisknout červené tlačítko a jsme „zmatrixováni“. A domníváme se, že jsme svobodní. Že můžeme přepínat mezi programy, vypnout média kdykoli chceme. Nemůžeme … zemřeli bychom. Světu a ve světě, na veřejném jevišti společnosti. Uprostřed představení. Orwellův newspeak se neustále vyvíjí a bez jeho následování jsme terminováni. Ne Arnoldem. Nýbrž nevědomky všemi kolem nás. A my si to neuvědomujeme. Horujeme za demokracii. Ale již Goethe věděl, že „nikdo není více zotročen než ten, kdo mylně věří, že je svoboden.“
Úžasně to vystihl Petr Hájek, když označil média za typický konzumní produkt. Vytvářený za účelem zisku a manipulace. Bohužel v jednom se od typických konzumních produktů odlišuje. Nemíří do žaludku a z těla ven, ale do mozku, kde se usadí a jako rakovina metastazuje do celého jednajícího těla. Jako droga mění naše myšlení, naše jednání. Náš život.
Když v starověku neměl dlužník čím splatit svůj dluh věřiteli, byl prodán do otroctví. Historie se opakuje, náš dluh vůči budoucnosti a přítomnosti splácíme zotročováním našich myslí. Pomalým, plíživým, takřka neznatelným. Platíme budoucností, kterou si tvoříme dnes.
To nejlepší co můžeš udělat pro svou budoucnost, je žít naplno přítomností“, řekla moudrá hlava, jejíž jméno neznám. Máme tak jen dvě možnosti. Buď podlehneme mediálnímu nátlaku - v tom případě zvolíme velkou koalici a TOP 09. Muselo to stát hodně peněz, fyzických i metaforických (kontaktů, slibů, závazků, přátelství, dohod, lobby,…), aby se TOP 09 dostala do výsluní přízně. Slepí věří, přemýšliví zbystří … „Česká televize lže, jako když Rudé právo tiskne“, platilo před dvaceti lety. Platí to o médiích obecně, a dnes stejně jako tehdy. Podtitul „nezávislý (deník, týdeník, server)“ je sémanticky zvráceným newspeakem. A tak se opatrní varují před rychlokvaškami, nepodloženými jakýmikoli základy. Jsou jako plevel, který rychle vyroste a rychle uschne. Nebo je vytržen. Aby nebral živiny žádaným a životaschopným organismům. Co média propagují a proč? Cui bono? V jakém zájmu a kdo z toho těží? „To muselo stát peněz…“ se najednou jeví být opodstatněným tvrzením. A příkladů je více. Mnohem více. Nepočítaně.
Druhou možností je uvažovat samostatně. Parafrází slavných slov: Jsou lidé od přírody k přemýšlení neschopní, jiné takovými učinili lidé a jiní se ho vzdávají pro své pohodlí. Pouze menšina odolává. Věci se nezmění, pokud tito zůstanou v menšině, v Tocquevillově tyranii většiny.
Tomáš Váňa
Zveřejněno s laskavým svolením autora
Publikováno na serveru tomasvana.blog.idnes.cz