logo Facebook
i slova jsou činy

René Zavoral: Děkuji iniciátorům petice Braňme média veřejné služby

09. listopadu 2018 13:00 / autor: Monitor

Na začátku března vznikla petice Braňme média veřejné služby. Byla to jedna z reakcí na inaugurační projev Miloše Zemana a na jeho návod jak odvolat stávající Radu České televize v TV Barrandov. Petici podepsalo 18 tisíc lidí a petiční výbor jí poslal do Senátu. Horní komora se peticí zaobírala až na podzim. Z iniciativy Jiřího Oberfalzera (ODS) zorganizovala 23. října veřejné slyšení. Česká média přinesou informace z vystoupení některých hostů.

Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral: "Hezké odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající. Jednak chci poděkovat za uspořádání této akce. Na jednu stranu, když se podívám, tak s výjimkou mladých kolegů a kolegyň tady vidím tváře, které jsou asi přesvědčeny o důležitosti a nezbytnosti médií veřejné služby, tudíž trošku přesvědčujeme přesvědčené... Přesto ale každá taková akce má samozřejmě svůj význam. Být úplně v posledním závěru celého dnešního setkání má tu nevýhodu, že vše podstatné padlo. Tu výhodu v tom, že já jsem si žádné vystoupení nepřipravoval. Dovolte mi tak vlastně jenom reagovat, možná někdy i na přeskáčku, na různé věci, které tady zazněly.

Zejména bych připomněl pár věcí, které tady považují za velmi důležitá, a rád bych je tady vypíchl. Dopředu bych chtěl poděkovat i iniciátorům petice. Protože získat 18 tisíc podpisů – za tím stojí obrovský kus práce. Velmi si vážím každého z těchto podpisů, stejně jako iniciátorů této akce. Už z toho důvodu, že jsem si sám před několika měsíci říkal, jestli v podstatě česká veřejnosti, česká společnost je dneska vlastně vůbec ochotná za média veřejné služby bojovat. Nejen těch 18 tisíc podpisů je toho důkazem. Jsou toho důkazem samozřejmě i mnohé akce, které se v průběhu celého letošního roku různě, ať už v Praze či jiných místech republiky, objevují. To mě naplňuje, řekněme, tím pozitivním. Vnímám to i já jako pozitivní, a jsem tomu velmi rád. Tady padlo, jestli jsme zdědili-nezdědili. Já bych se možná touto myšlenkou vůbec nezabýval. Pro mě je zásadní to, že jedním z hlavních ukazatelů a kritérií vůbec existence demokratické společnosti je existence médií veřejné služby.

Nechci srovnávat evropský kontext a kontext Spojených států amerických, který je diametrálně odlišný. Je to jiný typ, řekněme i politické kultury. Bereme, prosím, jako danost demokratického systému, který je založen na evropských civilizačních hodnotách, právě to, že média veřejné služby v těchto zemích existují. Nevracel bych se k historii, ale opravdu vnímal tuto věc jako zásadní vstupní informaci. Vyspělá demokracii má mít a má podporovat média veřejné služby. V tomto duchu mě zaujala i myšlenka paní doktorky Marvanové ohledně možného zakotvení vůbec existence médií veřejné služby do Ústavy ČR, což si myslím, že je třeba věc, která mi přijde velmi zajímavá a podnětná. Právě proto, aby i do budoucna to byla danost toho samotného politického a ústavního systému. Co všechno považujeme za zásadní, je asi politická nezávislost médií veřejné služby. V tomto duchu budu vždy horovat pro minimální politickou intervenci do samotného systému existence médií veřejné služby.

Možná se to někomu líbit nebude, ale myslím, že systém médií veřejné služby, jak je nastaven od 90. let v České republice, prostě funguje. Až nějaké drobné excesy, nějaké kauzy, které se tady v minulosti objevily, tak jsem přesvědčen, že tento systém funguje, že je tady dostatečný i systém jakýchsi pojistek. I když – ano, možnost vybírat členy kontrolního orgánu tak, aby se na tom podílela i druhá parlamentní komora – mně přijde velmi zajímavá. Možná by toto do úvahy bylo možné vzít. Protože tehdy samozřejmě Senát neexistoval. Sám musím říct, protože jsem tady mohl dva roky čest působit, kdysi dávno, tak vím, že z mého pohledu tady panuje, řekněme, korektnější atmosféra a korektnější přistup, než je tomu v dolní komoře.

Co je podstatné, pokud má být politická nezávislost skutečně daná, tak je zcela nezávislá od nezávislosti finanční. O tom tady mluvil už pan ředitel Břinčil z České televize. Za sebe řeknu, že systém rozhlasových a televizních poplatků považuji za nejlepší možný. Osvědčil se i v jiných zemích. Kolegové, když o tom hovoříme v rámci Evropské vysílací unie, tak nám ho skutečně závidí. Platební morálka českých domácností, teď mluvím o ČRo, je velmi dobrá. Mám zato, že tento systém participace vlastních občanů na financování médií veřejné služby, v podstatě tímto oni deklarují svým způsobem vztah k těmto médiím. Je to systém, který funguje v České republice. Z mého pohledu by neměl být měněn. Jakýkoliv jiný systém v závislosti na státním rozpočtu, v závislosti na nějakých ekonomických ukazatelích, z mého pohledu, jen způsobuje buď nějakou politickou závislosti, nebo, řekněme, že nezajišťuje tolik potřebnou stabilitu pro výrobu, pro plánování apod. Samozřejmě věci, jako je například návaznost poplatků na vývoj inflace, to je legitimní záležitost a o tom má určitě smysl se do budoucna bavit.

Naše snaha – a jsem přesvědčen, že ČRo je objektivním a nezávislým médiem. Koneckonců, spolu s ČT se podle posledního výzkumu agentury Reuters v podstatě těší nezvykle vysoké míře důvěryhodnosti. Co si zejména v rámci ČRo vytyčuji jako cíl, abychom byli nejenom objektivní, ale zejména pluralitní, rozmanití, abychom byli pluralitní, pokud jde o názory, o zastoupení respondentů apod. Mám zato, že máme být médiem, který má ukázat celou širokou paletu názorů, samozřejmě vyjma těch extrémistických a těch, které porušují zákon. Jsem velmi rád, že tady několikrát padlo, že ČRo a ČT není jenom zpravodajství a publicistika. Myslím, že je opravdu nutné si uvědomit obrovskou šíři výroby v oblasti literární a dramatické, v oblasti hudební. Vedle toho, že informujeme naše posluchače, tak je samozřejmě také vzděláváme a bavíme. Když říkám – bavíme, tak mám na mysli kultivovanou inteligentní zábavu.

Pokud jde o zakotvení nebo vůbec existenci médií veřejné služby, už tady několikrát padlo, že se samozřejmě jejich míra významnosti často otestovává v dobách krizových. Víte, že v momentu, kdy se tady objeví jakákoliv kritická situace, ať už jsou to záplavy či případně některé jiné živelní pohromy, tak obecně i veřejnost, která běžně nesleduje ČT či ČRo a obecně média veřejné služby, tak se vždycky k nim vždycky obracejí v tomto duchu. Mně vlastně zaujala i myšlenka nebo srovnání, které řekl pan Weiss, že mu média veřejné služby přijdou něco jako životní pojistka. Pojistka nejenom životní, ale v tomto duchu pro mě i celého toho demokratického vývoje.

Poslední věta, která padla z úst pana náměstka ministra kultury ohledně toho, že se nechystá žádná novela mediálních zákonů. Na jednu stranu to samozřejmě kvituji z toho důvodu, že se při dnešním složení Poslanecké sněmovny obávám jisté míry kreativity některých poslaneckých klubů nebo některých poslanců, a byl bych nerad, kdyby případné otevření těch zákonů bylo kontraproduktivní. Na druhou stranu musím samozřejmě zmínit, že ČRo funguje podle zákona, který je z roku 1991, v podstatě opravdu už 27 let existuje. On funguje. Ale zákon, řekněme, nepostihuje řadu věcí, které se za tu dobu někdy posunuly, někde vyvinuly. Do jisté míry toto bude ještě asi věc, o které bych se rád bavil i s panem ministrem kultury. Mám s ním schůzku někdy v říjnu. Byl jsem v minulých letech účasten několika pracovních skupin a vlastně vždycky mi přišlo, že to nebylo úplně od věci. Nakonec pracovní skupiny a jejich výstupy spadly v podstatě „pod koberec“. Když už nic, tak bych velmi vítal – ze strany Ministerstva kultury ČR, aby naopak podpořilo digitální rozhlasové vysílání. I tady existuje pracovní komise. Jenom vám řeknu dojem z posledního jednání, kdy v podstatě z jednání, které se mělo věnovat digitalizaci rozhlasu, tak se to změnilo vlastně v boj za licence komerčních rádií. V tomto duch si já tu práci úplně nepředstavuji. Budu velmi rád, když Ministerstvo kultury ČR podpoří svou aktivitou a svou činností rozvoj rozhlasového digitálního vysílání. Děkuji za pozornost."