logo Facebook
i slova jsou činy

Strach z mediálních rad

25. února 2019 14:05 / autor: Zdeněk Duspiva

Poslední roky se českými médii i společností pravidelně přehání vlna aktivistických snah a bojů za „dobrou věc“ – konkrétně třeba i proti dosavadnímu a poměrně letitému systému mediálních rad. Bez ohledu na objektivní potřebu určité reformy pravidel, platných vlastně už od minulého století, jsou debaty a argumenty často plné zkratkovitého zjednodušení.

Chybou pro další poctivou diskuzi často bývá, že je předem ze strany některých navrhovatelů zjevné subjektivní označování a pojmenovávání zla i dobra. Jistě bohulibá snaha o změny je občas více spojena s politickými názory a mnohdy i účelovými aktivitami. Obecně je občanský „aktivismus“ legitimní způsob a v mnoha případech i vhodná forma projevování názorů i oprávněná snaha měnit věci k lepšímu. Někdy je to možná už ta „poslední“ šance, ale nemělo by to překračovat hranice elementárních společenských a demokratických pravidel a nahrazování standardních postupů – i v zájmu kvality výsledného řešení a také jeho dostatečné nadčasovosti a nadhledu.  Určitě i v této věci je diskutabilní aktivismus „mediální a novinářský“. V této souvislosti si často připomínám poměrně zapomenutý „lidovkový“ komentář Bohumila Pečinky z 90.let o tzv. „moci nezvolených“ (myšleno novinářů…).

Stále častěji se objevující démonizování nebezpečí a jednobarevné popisování „dobra a zla“ se často zvrhává do neobjektivního honu na čarodějnice, při kterém se v boji za (svoji) pravdu mnohé účelově zjednodušuje a lidé se nálepkují. To je však, jak ukazují zkušenosti, ve svém účinku a důsledku spíše kontraproduktivní.

Podobnému zájmu se před časem znovu těšila i RRTV („Rada“) a mediální smršť kolem kandidátů na členství i členů. Rada je přitom orgán státní správy fungující podle standardních pravidel a procesů (správní řád) a všechna jeho rozhodnutí jsou přezkoumatelná - a to i soudně. Rozhodování je postaveno na základě odborných podkladů úřadu rady a na principu většinové hlasování členů Rady. Kumulace a podporování negativních nálad a názorů na některé kandidáty, vedené převážně v rovině osobních sympatií a antipatií, zcela zastínily podstatu fungování Rady. Výsledkem podobných tlaků z minulosti je pak obsazení podobných orgánů lidmi třeba s morálním kreditem, ale s relativně menší znalostí a odborností v dané problematice.

Princip tajné volby je součástí voleb mediálních rad, aspoň ve většině případů. Výjimkou bylo sněmovní rozhodnutí většinou jednoho hlasu, které udělalo z rozhodování o osudu RRTV v roce 2003 hlasování veřejné (tzv. “kontrolovatelné“). Současným zákonem jsou poměrně jasně dány předpoklady pro volbu členů rad a zejména výjimečné důvody pro odvolání členů rad. I přes to byla kdysi RRTV jako celek Sněmovnou odvolána. Paradoxem je, že poslankyně kdysi hlasující pro tento „princip neprokázané kolektivní viny“, patří k hlavním aktérům pozdější aktivity za úpravu pravidel v zájmu zajištění neodvolatelnosti rady… Mimochodem v soudním procesu se objevil i názor, že v případě politického rozhodnutí je toto vlastně soudně nepřezkoumatelné…

Pravidelně přicházejí snahy měnit personální složení rad i jiných orgánů s cílem tyto orgány „odpolitizovat“. Nejinak tomu bylo vícekrát i v případě RRTV. Asi nejparadoxnější proces proběhl po odvolání celé Rady v roce 2003 (později soudem anulovaném), kdy noví nezávislí radní byli přímo politici, přicházejících z poměrně vysokých parlamentních postů.

Role a vliv médií, novinářů některých vlivových skupin byly/jsou/budou  i ve volbách mediálních rad skutečností. Ne vždy se v problematice sami novináři při svých úsudcích či komentářích orientují. Mezi mnohé chybně uvažující či zjednodušující patří i nedávný komentář k tématu Rady České televize („až vyprší mandáty řady radních zvolených Sobotkovou vládou…“).

Každopádně se při všech změnách regulace médií i složení mediálních rad budou projevovat jak zájmy ušlechtilé, tak politické a i tak trochu zištné i osobní. Jen hranice při tom se asi budou dál postupně překračovat. Ostatně Revue Forum 9/2018 už tak významně učinil ve svém loňském zářijovém čísle svým zmapováním členů mediálních rad s titulkem „Míra toxicity mediálních rad“ (vylepšené názornými prasátkovými a dalšími emotikony).