logo Facebook
i slova jsou činy

Mediální předvolební sliby jsou napsány

15. září 2017 15:00 / autor: Irena Ryšánková

Předvolební programy letos hýří zejména bezpečností a mzdami. Nicméně se ve většině z nich, alespoň stručně, dostalo i na média. Tedy ta veřejnoprávní. Mediální komerční trh je stabilizovaný, a tak palčivým tématem je pouze digitalizace. To je ale natolik složitý problém, že jej nelze shluknout do jednoduchých hesel.

ANO se zaobírá zejména autorským zákonem, k jehož novelizovanému znění podali poslanci tohoto hnutí řadu pozměňovacích návrhů. „Novelizaci autorského zákona vidíme jako další prioritu, a to zejména s ohledem na vývoj nových technologií a možnosti prezentace digitalizovaných děl široké veřejnosti – 2019." 

Cílem je modernizace autorského práva tak, aby reflektovalo praxi, neboť současné autorské právo ignoruje různé typy licencí, včetně těch volných či svobodných, sdílení obsahu na sociálních sítích a další aspekty digitálního mediálního prostředí. Nerespektuje požadavek veřejného vlastnictví (public domain) u děl pořízených z veřejných prostředků.

"Zrušíme absolutní monopol autorských svazů a jejich oprávnění vybírat poplatky i za tvůrce, kteří k tomu nedali svůj souhlas. Navíc zrušíme povinnost oznamovat kulturní akce.“ 

Dnes je praxe taková, že i autor, hrající své vlastní skladby ve veřejném prostoru, který není a nechce být zastupován ochrannou organizací, musí za své vystoupení zaplatit.

Pokud v novém volebním období ANO objeví někoho, kdo se bude chtít zabývat médii (dosavadní mediální matadoři buď již nekandidují nebo mají jiné oborové priority), pravděpodobně už nenaváže na kooperaci Martina Komárka s lobbyistkou Hanou Marvanovou a nepokusí se tlačit na tak zvanou „depolitzaci rad“. Komárek se svým tlakem na toto téma neuspěl ani ve svém klubu a všem ostatním byl k smíchu. Na „depolitizaci rad“ se pak hojně ptali poslanci i během různých slyšení, spolu s otázkou, zda mají rady dost kompetencí či zda by neměly mít právní subjektivitu (spolu s právní odpovědností za své rozhodování). Nicméně ANO, na rozdíl od pravicových stran v minulosti, zejména ODS, v minulém volebním období nikdy netlačilo na omezení rozsahu či obsahu, ani na privatizaci nebo okleštění nezávislosti veřejné služby. Pouze očekávalo daleko podrobnější výkaznictví hospodaření jak rozhlasu, ale zejména České televize. Dá se očekávat, že bude znovu podporovat kontrolní pravomoce NKÚ vůči médiím veřejné služby i otevřenost dotazům veřejnosti dle zákona 106/1999 Sb.

ČSSD setrvává na pozicích podpory médií veřejné služby. „Nezávislá veřejnoprávní média jsou pilířem demokratické společnosti ve všech vyspělých zemích. Chceme, aby lidé měli dostatek ověřených informací o domácím o světovém dění. Je to také zavedený způsob, jak umožnit nezávislým a poctivým novinářům dělat slušně jejich práci. Proto zabráníme všem pokusům o zestátnění České televize a Českého rozhlasu. Způsob na státu nezávislého financování médií veřejné služby prostřednictvím koncesionářských poplatků považujeme za dobrý. Je potřeba dbát na efektivní a účelné využití těchto zdrojů. Nelze dopustit jakoukoli privatizaci médií veřejné služby, ale naopak všemi nástroji chceme posilovat jejich nezávislost, která musí jít ruku v ruce s kvalitou a objektivitou.“ V tomto bodu je patrná ruka Lubomíra Zaorálka, který dokonce otázku nezávislosti médií vnesl na jednom ze sjezdů ČSSD. Sociální demokracie ale bojuje většinově vůči nebezpečím, které prozatím od nikoho nehrozí… Zato požadavek objektivity informací je stále vysoce aktuální, zejména ve zpravodajství, i o představitelích sociální demokracie, nejen jejich politických protivníků.

KSČM je spíše technologická. Je vidět, že po odchodu Ivany Levé se médii jako takovými a jejich vizemi jako hlavním oborem nezabývá nikdo, jakkoliv Vladimír Koníček je odborníkem na mediální scénu, nicméně byl současně i šéfem kontrolního výboru, jeho pozornost se tedy neupírala výhradně mediálním směrem. „Povinnost zpřístupnění všech významných děl umístěných na internetu – free softwaru a hudby. Podporu open source a svobodného internetu a ochrany soukromí při shromažďování informací o uživatelích.“ – to jsou opět otázky velmi palčivé, které provázely diskuzi o novelizaci autorského zákona v roce 2017.

KDU-ČSL. Lidovci měli sice svého ministra kultury, pod nějž spadala média, ale jeho úspěšnost, nejen na poli mediální legislativy, nebyla příliš vysoká (řečeno velmi diplomaticky). Zákon o odpolitizování rad sice jeho náměstkyně Kateřina Kalistová chystala, ale během konzultací se ukázal hlavní problém – proces nominace členů rad z řad předem vybraných organizací a institucí. Kdo určí, které mají radní „dodávat“ když většina je tak či onak závislá na financích státu či veřejných rozpočtů a nelze je tudíž nazvat jako nezávislé. I nezávislí odborníci mají politické názory a může se stát, že struktura institucí určí dlouhodobě a především skrytě politickou většinu, která pak bude rady ovládat.  Lidovci nicméně svou mediální ideu pojali poměrně velkolepě. Jako by tam ani ty čtyři roky nebyli a neměli za mediální legislativu exekutivní odpovědnost. „Nově definujeme postavení médií veřejné služby jako nezávislé alternativy ke komerčním médiím a jako co nejvíce objektivní zdroj informací. • V souvislosti s přechodem na nový způsob digitálního vysílání televizního vysílání budeme usilovat o co nejmenší dopad tohoto přechodu na veřejnost. • Ve shodě s připravovanou evropskou směrnicí o vysílání připravíme nový návrh příslušné legislativy s přihlédnutím k novým negativním jevům (např. šíření dezinformací, zneužívání soutěžních pořadů k obohacení telefonních operátorů). • Prověříme stav mediální legislativy vzhledem k bezpečnostní situaci ve světě a vzhledem k technologickému rozvoji.“

Velmi nebezpečné je, pokud by státní orgán pod politickou kuratelou měl na základě dikce zákona „vzhledem k bezpečnostní situaci ve světě " rozeznívat , co je "dezinformace". V liberální společnosti je hodnocení množství a kvality informací a jejich označování za dezinformace otázkou ryze subjektivní. Pouze zajištění a zveřejnění maxima dostupných informací bez hodnotících komentářů umožní přiblížit se požadavku informační objektivity. Velmi trapnou ukázkou takovéhoto hodnotícího orgánu je nedávno zřízené pracoviště na Chovancově ministerstvu vnitra.

Nejvíce se médii, celkem logicky, zaobírají Piráti, kteří o sobě dali výrazně vědět i během projednávání novely autorského zákona.

„Veřejnoprávní média slouží všem: Zrušíme koncesionářské poplatky. Příjem ČT a ČRo nahradíme pevným podílem na výběru DPH.

"Pevný podíl na výběru DPH" je zajímavý konstrukt – de facto dedikovaná daň. Je stejně politicky neutrální jako koncesionářský poplatek, ušetří se ale přibližně 250 milionů za výběr a na poplatcích doposud státní České pošty. Navíc – největšími plátci budou velké korporace, minimum budou platit občané. Není to existující koncesionářský poplatek, de facto pseudodaň z hlavy, vázaná navíc na zastaralý konstrukt vlastnictví přijímače, který vedl u mnoha lidí k pokusům vyhnout se placení čestným prohlášením o nevlastnictví televize či rádia, ačkoliv televizi sledovali na notebooku pomocí prostředků, nepopsaných zákonem. Žádný občan nebude muset ani dokazovat, že je chudý, aby nemusel platit. Výpočet je střednědobě predikovatelný, odvozen je od efektivity fungování státu i stavu ekonomiky a nepřímo zohledňuje i míru inflace. Prozatím nejchytřejší a nejstabilnější z politických konstruktů koncesionářských poplatků, které kdy v Evropě veřejně zazněly.

Zvýšíme možnosti příjmů z reklamy, ovšem přísně regulované.

Podle řady mediálních teoretiků i současné praxe je objem reklamy přímo navázán na obchodní zájmy korporací. Čím méně je reklamy ve vysílání, tím méně se zejména Česká televize a krajské vysílání veřejnoprávního rozhlasu váže v primetime na masového diváka či cílové skupiny reklamního obsahu. V této souvislosti lze hovořit o přímých obchodních tlacích, zejména velkých inzerentů. Známý je příběh s Hušákovou Sazkou a ČT.

Omezíme politické tlaky na vedení televize a rozhlasu.

To je příliš obecné a naivní tvrzení Praxe je daleko složitější.

Za ohnisko možných problémů považují Piráti klíč k obsazování mediálních rad. Prosazují vizi, že organizace, které vysílají své zástupce do rad, musí být doplněny zástupci napříč politickým spektrem. Každá politická strana, která by v posledních volbách do Poslanecké sněmovny získala více než 3 % hlasů, by v Radě měla jednoho zástupce. Toto kritérium je jasné a spravedlivé a brání různým zákulisním dohodám. Politické strany, které dosáhnou této hranice, dostávají od státu příspěvek na svou činnost, mohou proto ze svého středu vybrat dostatečně odborně erudovanou osobu, která si průběžně zvyšuje svou kvalifikaci i za možného přispění své strany.

Teprve zbytek rady by tvořili zástupci nepolitických organizací s dlouhou tradicí a dobrou pověstí. V této věci spolu pirátský i poslanecký návrh korespondují. Je pak již jen technikálií, zdali bude mandát v radě vázán na osobu, nebo na organizaci, která ji vyslala. Jedna z vládních námitek proti návrhu zákona spočívala právě v takové maličkosti, která může být, stejně jako i mnohé další, vyřešena podzákonnou normou.

Hlavní změny, které zavádí novela zákona o ČT a ČRO v souladu s postojem Pirátů:


  • Posílení kontrolní funkce rady vůči médiu, zejména finančních toků z veřejných peněz.

  • Výrazné zmenšení vlivu momentálně vládnoucích politiků na činnost médií.

  • Zvýšení důvěryhodnosti médií v očích široké veřejnosti.

  • Místo v Radě přestane být “trafikou” s platem 48 tisíc za 3 hodiny práce měsíčně, ale stane se prestižním postem pro osobnosti, které mají zájem zlepšit úroveň médií veřejné služby.


Zde se ukazuje neznalost Pirátů v praktickém fungování rad. Pokud má být kontrolní činnost člena Rady poctivá, není to tři hodiny práce měsíčně. Je to full time job. Členství v Radě se dá i takto vysedět, ale to asi neměli Piráti na mysli.

Piráti se značným znepokojením vnímají nedostatky současné legislativy, které vedou k zásadním vadám fungování médií veřejné služby:

  • Netransparentní finanční toky a nehospodárné využití peněz koncesionářů.

  • Neobjektivní zpravodajství vycházející vstříc vládnoucí garnituře.

  • Nemožnost objektivní kontroly, rady nemohou zadávat odborné a nezávislé analýzy vysílání.

  • Koncesionářské poplatky jsou zcela asociální formou daně z hlavy.“


V tuto chvíli na transparentnost finančních toků a hospodárnost využití peněz koncesionářů dohlíží v první řadě Dozorčí komise, ze zákona jmenovaná Radou z řad profesních odborníků. Ti mají de facto pravomoci dozorčí rady akciové společnosti. Radu volí poslanci z návrhů společenských organizací. A poslance volí voliči. Rolí poslanců je pak kontrolovat naplňování zákona Radou. Kde hledat větší a šířeji vyváženější mandát? Rady samozřejmě mohou zadávat a zadávají odborné a nezávislé analýzy vysílání, musí tak ale činit při respektování zákona o zadávání veřejných zakázek. Stejně jako rozhlas i televize sama.

Konstatování neobjektivity zpravodajství je de facto oprávněná kritika práce poslanců v posledním volebním období. V něm poslanci odmítali striktní kontrolu výročních zpráv o činnosti, které rady do sněmovny předkládaly a rozhodování o odvolání občanů vůči rozhodnutí Rad o stížnostech. S poukazem na to, že nejsou soudci. Volební výbor sněmovny nebyl schopen dělně rozhodovat o ničem. Neschopnost se shodnout na porušení zákona je ale reflexí společenské reality. Občané se také nemohou shodnout, zda muslimské uprchlíky vítat nebo věznit. Jasno nemají ani v otázce angažovanosti Ruska v občanské válce na Ukrajině či role NATO v současných válkách. Jak chtít jednoznačnost výroků rady v takto názorově rozdělené společnosti?

TOP09 je stručná. Nemá v úmyslu připustit „privatizaci, ani politické ovlivňování médií veřejné služby.“

Starostové a nezávislí hodlají, se vší pravděpodobností, definovat veřejnou službu (což se jim nepodaří, protože existuje definice Rady Evropy, akceptovaná všemi ostatními evropskými institucemi, a jinou nikdo nevymyslel).

„Média veřejné služby - Česká televize a Český rozhlas • Vláda vnímá Českou televizi a Český rozhlas jako záruku svobodného přístupu k informacím a veřejnou podporou (vyjádřenou odvodem koncesionářských poplatků) jako garanci nezávislosti médií veřejné služby. • Vláda předloží zcela nový zákon o ČT a ČRo, který stanoví smysl a povinnosti médií veřejné služby, změní výběr členů Rady ČT a Rady ČRo tak, aby nemohlo docházet k politickému ani jinému ovlivňování činnosti médií veřejné služby. • Zákonem nastaví financování médií veřejné služby v dlouhodobém horizontu“

"Smysl a povinnosti médií veřejné služby" stanovuje paragraf 2 zákona o ČRo a zákona o ČT. Detailně ho rozpracovává Kodex obou médií, který převzal formulace Doporučení Rady Evropy a závěrů konference ministrů Rady Evropy o médiích veřejné služby, jež se konala v Praze.

ODS je odhodlána, k mírnému překvapení média veřejné služby chránit.

„Všichni bychom měli cítit odpovědnost za naše kulturní dědictví, které se přenáší z generace na generaci a je základem naší budoucnosti. Vztah a odpovědnost ke kultuře a národnímu dědictví se získává zejména výchovou a vzděláním. Proto by stát měl podporovat tradiční kulturní spolky a instituce, ale také chránit nezávislá veřejnoprávní média.“

Jak skutečně bude vypadat vztah nové vlády a nové sněmovny k mediální legislativě, se teprve uvidí. Vzhledem k úbytku těch, co médiím dlouhodobě rozumějí a teorii médií se věnují, je dost pravděpodobné, že nás všechny čekají dost divoké časy, v nichž se politické výkřiky smění v paragrafované znění. Proti zákonodárcům média veřejné služby neochrání žádný zákon.