logo Facebook
i slova jsou činy

Vyjádření Fakulty sociálních věd UK k reakci České televize na analýzu vysílání před volbami 2016

27. března 2018 02:07 / autor: Jan Mrzena

Žádná analýza předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu nevzbudila v posledních letech takový rozruch, jako ta, kterou zpracoval CEMES pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Řešila předvolební vysílání České televize a Českého rozhlasu v roce 2016. Analýza sama neřeší spor o veřejnoprávní vysílání. Ale zásadní jádro celého problému přesto dokresluje. Spor je o tom, jak v praxi aplikovat a posuzovat „objektivitu a vyváženost“, kterou od televizí i rádií vyžaduje zákon. Pohled odborného pracoviště Univerzity Karlovy a pohled České televize se diametrálně liší. Zatímco Český rozhlas vzal analýzu spíš jako inspiraci, Česká televize hájí své hradby.

Vše se odehrálo před inaugurací prezidenta Miloše Zemana, který několik vět z analýzy použil ve svém projevu. Co následovalo je dostatečně známo. Příběh analýzy však ještě neskončil. Česká televize reagovala na začátku ledna, o tři týdny později na její reakci reagovala Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy (dopisem tehdejšího děkana Jakuba Končelíka, je adresován řediteli zpravodajství ČT Zdeňku Šámalovi). Dopis při veřejném slyšení kandidátů do Rady Českého rozhlasu rozdal přítomným poslancům mediální analytik Jan Křeček (hlavní řešitel analýzy). Dopis se zpožděním dostala i Rada České televize.  Jeho plné znění :

"Vážený pane řediteli,

dovolte, abych v reakci na Váš dopis ze dne 9. ledna 2018, ve kterém jste mne vyzval k vymezení oficiálního stanoviska Fakulty sociální věd UK k závěrům, které Česká televize učinila v souvislosti s Analýzou předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu (Krajské a senátní volby 2016), kterou zpracovalo Centrum pro mediální studia (CEMES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (dále též jen Analýza), uvedl následující:

Výzkumné pracoviště CEMES získalo zakázku na zpracování Analýzy ve veřejné soutěži, o jejíž výsledcích jsme byli informováni 14. června 2016. Návrh smlouvy, předložený mi Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), jsem následně podepsal 21. června 2016. První návrh hotového díla jsme odevzdali 3. dubna 2017, druhý 29. dubna 2017, hotové dílo se zapracovanými připomínkami jsme předali objednateli 7. června 2017 (včetně doprovodného dokumentu, v němž byly shrnuty všechny připomínky zadavatele spolu s odkazy, na kterých místech finálního díla jsou tyto připomínky zohledněny a zapracovány). Po zapracování dalších dodatečných připomínek 19. června již RRTV neshledala na Analýze žádné vady dle čl. 5 Smlouvy, potvrdila převzetí hotového (a tedy bezvadného) díla 20. června 2017, obratem proplatila vystavenou fakturu, Analýzu zařadila na své zasedání 29. srpna 2017, kde všemi hlasy pro odhlasovala, že se s Analýzou bez dalšího opatření seznámila.

Shrnu-li: V procesu zadání zakázky, v jejím průběhu a v otázce posouzení kvality díla zadavatelem, tedy RRTV, neshledávám žádných pochybností.

K Vašim připomínkám: tři z deseti Vašich hlavních připomínek, které uvádíte ve svém dopise (a následně rozvádíte v přiloženém materiálu), by bylo vhodnější adresovat spíše objednateli Analýzy, tedy RRTV. Ve Smlouvě (Čl. 1, odst. 4 a 5) a jejím Dodatku č. 1 (Čl. 1, odst. 2) byly jasně specifikovány programy, pořady, období a časy k analýze, a právě proto by tedy objednatel byl vhodnějším adresátem připomínek č. 5, č. 8 a č. 9 (označme je proto „připomínkami se špatným adresátem“). V této souvislosti – předpokládám, že souladně s Vámi – soudím, že by bylo vhodné jejich obsah promítnout do smluvních zadání budoucích analýz (nejen) předvolebního vysílání.

Se specifiky zadání a objednatele Analýzy souvisí i Vaše připomínka č. 4 – jestliže RRTV jako orgán státní správy zadává Analýzu za účelem zjistit, nakolik vysílání odpovídalo zákonným normám (viz. Čl. 1, odst. 2 a 3 Smlouvy a dále od str. 3 Analýzy), pak závěr Analýzy poukazuje právě a zejména na ty výsledky, které by mohly indikovat možné odchýlení od zákonných norem.

Druhou skupinu Vašich připomínek mi dovolte shrnout pod označení „metodologické návrhy“. S objednatelem (viz. Čl. 1, odst. 2 a 3 Smlouvy) i autory Analýzy (od str. 3 Analýzy) se shodujete v tom, že klíčovým požadavkem pro výkon (a následnou kontrolu) veřejné služby v oblasti televizního a rozhlasového vysílání (resp. dosahování objektivity a vyváženosti ve zpravodajském a politicko-publicistickém vysílání) je odst. 3 § 31 zákona č. 231/2001 Sb., tedy že:

(3) Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysíleného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.

Podržené pasáže přehledně vyznačují tři klíčové oblasti, od kterých se odvíjí metodologické uchopení a interpretace zmíněného paragrafu. Zatímco první oblast, celek vysílání (základní, příp. výběrový soubor analyzovaných obsahů) souvisí, jak již bylo zmíněno, se zadáním Analýzy, která jej diskutuje od str. 4 a dospívá k momentálnímu řešení tamtéž, u zbývajících dvou je situace složitější.

Jednostranné zvýhodňování (přidělování prostoru) diskutují autoři od str. 15, reálné vyčíslování (faktor relevance) od str. 6, kde taktéž podotýkají, že situaci komplikuje fakt, že dosavadní (česká) analytická praxe byla v tomto nedostatečná. Analýza však sama opakovaně upozorňuje (např. na str. 11), že nabízí první uchopení jako obohacení české analytické praxe, které logicky musí být dále diskutováno, kriticky vyhodnocováno a doplňováno. V této souvislosti děkuji za Vaše připomínky č. 1, 2 a 10, které mohou toto žádoucí metodologické zpřesňování obohatit.

Připomínka č. 1 obsahuje úvahy/návrhy o tom, jaké parametry musí splňovat organizace, jejíž data budou dílčím způsobem využita pro výpočet faktoru relevance. Kolegové vzali data tří, Vy zpochybňujete zařazení jedné. Jelikož jste provedli zpětný přepočet, soudím, že jste dospěli ke stejnému závěru, jako my: kdybychom data STEMu vynechali, výsledný faktor by to změnilo nepatrně a výsledky, resp. vyznění Analýzy vůbec. Probíhající odborná debata o Analýze se dokonce zdá směřovat k závěru, že by stačil volební model jen jedné agentury, doplněný o průzkum volebního potenciálu (přijatelnosti stran) jiné agentury.

Připomínka č. 2 přináší zamyšlení nad limity zvolených parametrů indikování jednostranného zvýhodňování. Zatímco Vy zřetelně zpochybňujete jeden přístup (celková délka) a preferujete druhý (celkový počet), Analýza opakovaně staví na jejich kombinaci. Věta ze str. 17 („Jan jsme již dříve uvedli, klíčovou veličinu délka promluv je nutno korigovat srovnáním s jejich počtem.“) se v různých variantách objevuje při interpretacích dílčích zjištění a další práci s nimi.

Toto je jeden z důvodů zavedení pokročilých statistických metod při zpracování dat – tyto pasáže Analýzy Vaše reakce ovšem pomíjí (viz např. regresní analýzu vztahu mezi délkou promluv a jejich počtem ve zpravodajství ČT na str. 18 – 19.).

K výtce o obtížné ovlivnitelnosti délky promluv u živých rozhovorů – zde se po mém soudu nejedná o problém metodologicko-analytický (analýza obsahu z podstaty musí být vztažena k odvysílanému obsahu), ale o výzvu na straně vysílatele. Netroufám si tedy reagovat jinak než v rovině osobního náhledu a v této rovině konstatuji, že v mých očích 1) délku promluv ovlivnit (byť jistě ne dokonale) lze, 2) živě vysílané rozhovory jsou je jednou z částí celku vysílání, a hlavně 3) Analýza (a zákonné požadavky, ze kterých vychází) se vztahuje právě k celku vysílání, a jestliže si skutečně některé politik/subjekt „uzurpuje“ více času, než mu bylo přiděleno, je v silách vysilatele toto zohlednit (například při frekvenci jeho zvaní do dalších pořadů).

V připomínce č. 10 uvádíte, že „autoři ve své analýze úplně opomenuli faktor odmítání účasti ve vysílání“. Tento faktor autoři v Analýze diskutují na st. 60-62. K odmítání účasti mi dovolte doplnit, že je to jev obsahovou analýzou zachytitelný jen v případě jeho explicitního uvedení. Domnívám se, že tento faktor nemůže být použit k paušálnímu odmítnutí využitelnosti kvantitativního analyzování stranění v mediálních obsazích.

Dvě další připomínky se věnují kvalitativní analýze, resp. jejímu založení na údajně „neprůkazné a zavádějící kvantitativní analýze“ (připomínka č. 6) a „tendenčnímu až lživému výběru“ výstupů politiků (připomínka č. 7). Kvalitativní analýza je zde metodou doplňkovou (což je metodologický přístup běžný, při takto velkém objemu vstupního materiálu dokonce i nutný, diskutujeme na str. 10), pravidla pro výběr konkrétních pořadů pro zpracování touto metodou jsou uvedena na str. 21 a na následujících stranách 22-25 pak průkazně uplatňována a náležitě komentována. Vaši hypotézu o „tendenčnosti výběru“ proto musím odmítnout. S hypotézou o „lživém“ výběru to udělat nelze, neboť žádný výběr nemůže být ze své podstaty ani pravdivý, ani lživý.

Některé z posledně jmenovaných připomínek by tak šlo zařadit i pod třetí a poslední označení – nezvěme tuto skupinu „připomínky neprůkazné“.

Z Vašich deseti připomínek tak zbývá vypořádat ještě připomínku č. 3, v níž jste se pustili do přepočítávání našich dat a tvrdíte, že jste nalezli chybu u výsledků podreprezentace ostatních stran (Ostatní). Zde se jedná o neporozumění/chybu na Vaší straně. Zatímco Vy označujete a dále počítáte za Ostatní všechny strany mimo šest dříve uvedených hlavních stran (ČSSD, ANO, KSČM, TOP 09, ODS a KDU-ČSL), autoři v komentáři k Vámi napadanému grafu jasně uvádějí, že zde kategorie Ostatní označuje pouze Zelené, Piráty, SPD-SPO a Úsvit, tedy strany, kterým byl přidělen alespoň nějaký prostor pro promluvy (a dále uvádějí, že ostatní mimoparlamentní strany bez vteřiny promluv mezi Ostatní nepočítají). Je však třeba současně přiznat, že k Vaší připomínce č. 3 mohla přispět neobratná formulace autorů, která unikla kontrolnímu expertnímu čtení i dvojnásobné jazykové korektuře – v případě podreprezentací by bylo lépe interpretace opírat o poměrová (kolikrát byla podreprezentace nižší, A:B) než procentuální (o kolik procent byla nižší, A%) vyjádření.

Vážený pane řediteli,

rozhodně a s plným přesvědčením se hlásím k závěru Vašeho dopisu, v němž vysoce hodnotíte vzájemné vztahy obou našich institucí. Plně souhlasím s Vašimi slovy, že naše vzájemná spolupráce (v atmosféře vzájemného respektu) přináší mnoho dobrého. Do této množiny si dovoluji zařadit i Vámi kritizovanou analýzu (jakkoliv nebyla zpracována na objednávku ČT).

Na základě vlastní dlouholeté osobní zkušenosti Vás mohu ujistit, že všichni pedagogové mého domovského Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK i jeho Centra pro mediální studia vždy měli na paměti nezastupitelnou roli České televize a Českého rozhlasu ve veřejné debatě a demokratickém životě České republiky vůbec a veškeré své pedagogické i výzkumné konání vždy orientovali ve prospěch těchto médií – s cílem posílit jejich nezávislost a kvalitu jimi poskytované veřejné služby.

Věřím, že i Česká televize může, tak jak to již dříve učinilo vedení Českého rozhlasu, s výsledky Analýzy pracovat při úvahách o vylepšování zpravodajství dle příslušných zákonných norem. Stejně tak mohou moji kolegové pracovat s věcnými a korektně formulovanými připomínkami při své další práci. Současně jsou připraveni výsledky své Analýzy představit na případném odborném semináři, či jiné podobné příležitosti.

S pozdravením

Jakub Končelík, děkan"