Česká média - Zápisník radního ČTK - díl 2.
logo Facebook
i slova jsou činy

Zápisník radního ČTK - díl 2.

13. července 2018 12:30 / autor: Petr Žantovský

První díl tohoto zápisníku, obsahujícího především rekapitulaci mých cílů v Radě ČTK a první zkušenosti s jejich postupnou realizací, jsem zakončil podivením nad tím, že si z nějakého, mně neznámého důvodu nerozumíme s předsedou RČTK M. Augustinem. Když jsem to s jistou lítostí konstatoval, ani v nejmenším mě nenapadlo, jak rychlou akceleraci tento nesoulad nabere a jak moc pan předseda obrazně „šlápne do pedálů“.

Šachy s termíny

Nejprve tedy rekapitulace uplynulých cca 3 týdnů. Po zasedání RČTK 19. 6. 2018 rozeslal 26.6.2018 předseda Rady Augustin členům rady mail, v němž, jak jsem už uvedl v 1. díle tohoto zápisníku, můj rozhovor s GŘ ČTK Majstrem, týkající se Akademie ČTK, interpretoval podstatně jinak než proběhl, což jsem v dané chvíli hodnotil jako zbytečnou lapálii, která ale mohla předznamenávat budoucí problematické soužití Rady, které, jak jsem už též psal, jsem si původně kreslil jako standardní, bez emocí, ryze racionální a podle předpisů a procedur.

Tato „lapálie“ a téma etiketizace, které jsem popsal rovněž v minulém díle Zápisníku, podnítila kolegu radního Pavla Foltána, aby navrhl svolání mimořádného zasedání Rady ČTK s jediným bodem tohoto znění: „Situace v Radě ČTK a ve vedení ČTK ve vztahu k Radě ČTK“. Jak je zřejmé, šlo o snahu vyřešit si komunikaci interně, bez emocí. Jednací část Rady ČTK stanoví, že když o svolání mimořádného zasedání požádají 3 ze 7 členů Rady, předseda je povinen toto zasedání svolat. K návrhu p.Foltána se připojila radní J.Gáborová a já. P.Foltán navrhl mimořádné zasedání na termín 2.7.2018. P. Augustin a další dva členové se mailem vyjádřili, že jim termín nevyhovuje, pan předseda se odvolal na jakési soukromé aktivity. Protože však si byl vědom své povinnosti svolat za dané okolnosti mimořádné zasedání, stanovil termín 12.7. Vzápětí mu však všichni tři předkladatelé – Foltán, Gáborová i Žantovský, sdělili, že tento termín nemohou. Pan předseda přesto toto zasedání svolal a pokusil se uskutečnit.

To by ještě nebyl největší problém. Mnohem horší je, že se předseda Augustin, bez ohledu na jednomyslné usnesení ze zasedání 19.6.2018 rozhodl zrušit řádné zasedání plánované na 18.7.2018 a „odehrát“ řádné zasedání vzápětí po onom mimořádném 12.7.2018, tzn. změnil usnesení z 19.6.2018. K tomu však neměl písemný souhlas všech členů rady. Platí tedy logicky závěr, na němž se předtím shodla celá Rada, že řádné zasedání se bude konat 18.7.2018.

Je zřejmé, že účelovou manipulací s termíny předseda Augustin sledoval cíl vyšachovat tři členy z rozhodování, o čem svědčí i to, že si na program „řádného“ zasedání 12.7.2018 umístil bod Změna jednacího řádu Rady. Protože předem věděl, že tam nejméně 3 členové nebudou, je zřejmé, že chtěl prosadit takové změny, o nichž počítal, že k nim souhlas chybějících nezíská. To není právě jednání, které bychom označili jako snahu o konsensus a spolupráci.

Předsedův mediální “kobercový nálet“

Už nejméně dva dny před oním, předsedou svolaným zasedáním 12.7.2018, se začaly objevovat různé mediální výstupy - analytický článek Vojtěcha Bergera na Hlídacím psu, posléze rozhovor s Miroslavem Augustinem tamtéž. Vyvrcholilo to sérií pokusů o rozhovor s pp. Gáborovou, Foltánem a mnou ze strany Aktuálně.cz a Newsroomu ČT. Nevím, jak oba kolegové toto řešili, ale já jsem žádné vyjádření k této věci médiím neposkytl, protože jsem stále přesvědčen, že to je ryze interní procesní záležitost RČTK, a ten, kdo má nějaký (mně neznámý) zájem to poměrně agresivně medializovat, je předseda Augustin. Na tento způsob „přetlačovací“ komunikace ovšem odmítám přistoupit, a to byl mj. i jeden z důvodů, proč jsem začal své záznamy z dění v RČTK publikovat tímto transparentním způsobem na místě nejpovolanějším, na odborném serveru Česká média.

„Kauza“ Krameriova cena

Ve zmíněných mediálních výstupech mi p. Augustin klade za vinu, že jsem podle něho „žádal četku (ČTK), aby zpravodajsky pokrývala moje soukromé aktivity“. Naráží samozřejmě na udělování Krameriových cen za nezávislou žurnalistiku, které se odehrálo 16. 6. 2018 v Praze a kde jedním z laureátů in memoriam byl zavražděný slovenský novinář Ján Kuciak, za jehož rodinu cenu převzal na oficiálním slavnostním předávání slovenský velvyslanec J. E. Peter Weiss. Pan Augustin se (patrně ne zcela náhodou) mýlí. Já jsem samozřejmě „četku“ o nic “nežádal“, neboť mi to nepřísluší. Pouze jsem po skončení akce napsal panu GŘ Majstrovi, zda by nebylo vhodné uvedení skutečnosti o udělení té ceny zesnulému Jánu Kuciakovi v servisu ČTK, neboť se jednalo o mezinárodní událost s diplomatickou účastí. On to neučinil, na to má právo, já jsem na zasedání 19.6.2018 řekl, že to považuji za chybu, a to např. i proto, že ČTK se celé nešťastné kauze Jána Kuciaka velmi obšírně a podrobně věnovala (výpis článků na toto téma byl jeden z prvních dokumentů, které mi na zasedání Rady, konkrétně 11.4.2018, přišly do rukou). A také proto, že Ján Kuciak už předtím byl laureátem celé řady dalších cen, např. Axel-Springer, Open Society Fund, amerického velvyslanectví v Bratislavě atd. Prostě jako původní profesí novinářovi mi ta zpráva přišla důležitá.

Pan Augustin v této souvislosti operuje tezí, že Krameriova cena je moje „soukromá aktivita“. A dovozuje to z dopisu, který jsem jako pozvání poslal panu velvyslanci Weissovi. I zde jej musím poopravit. Krameriova cena není ničí „soukromá aktivita“. Je to novinářská cena, kterou už potřetí letos udělovala Asociace nezávislých médií, kde jsem kdysi byl členem rady, ale v okamžiku, kdy jsem byl zvolen Poslaneckou sněmovnou do RČTK, jsem toto členství ukončil právě proto, abych nemohl být ve střetu zájmů. Panu velvyslanci Weissovi jsem psal zdvořilé pozvání prostě proto, že se s ním dobře a dlouho znám, a podle korespondence s rodinou Jána Kuciaka, která mi byla ze strany organizátorů známa, byl udělen souhlas, aby cenu převzal právě Peter Weiss. Jak prosté, milý Watsone. Proč hned ve všem hledat nějakou konspiraci…?

Minulý zápisník jsem zakončil vysloveným přáním, aby činnost RČTK nebyla takto “dobrodružná“. Nemohu, než toto přání zopakovat, nyní ovšem již s poněkud hořkou příchutí nově nabyté zkušenosti. Citoval jsem také ze zákona o ČTK. Role a úkol RČTK je jasný a žádné osobní animozity, které dnes naplno ventiluje předseda Augustin, k nim rozhodně nepatří. Byl bych velmi rád, kdyby si to také uvědomil.