i slova jsou činy
Názory

Jak šel čas televizního světa jedniček a nul…

24. dubna 2017 13:45
Celý proces televizní digitalizace je celkem bohatě zachycen na mnoha místech na webu, v televizních a rozhlasových archívech a v dalších záznamech i řadě knih. Některé texty od renomovaných autorů, kteří sice využili finanční granty, ale občas řadu důležitých kroků vynechali nebo je z kapacitních důvodů do memoárů nedostali. Jindy zase autoři bez ostychu pojmenovali někdejší klíčové Ministerstvo informatiky rovnou na Ministerstvo informací, ale to spíše jen jako perlička… Za sebe bych rád připomněl některé významné i zajímavé věci z již téměř historických událostí. Před startem… Jedním ze základních dokumentů, který byl přijat v souvislosti ve prospěch digitalizace, je dohoda zemí CEPT v Chesteru 1997 obsahující základní kmitočtový plán pro zemské digitální vysílání. Česká republika jako člen CEPT se podpisem této mezinárodní dohody přihlásila k aktivitám, které následně umožnily najít cestu k přechodu na zemské digitální vysílání. Již v roce 1999 bylo v ČR spuštěno experimentální vysílání v systému DVB-T v oblasti Prahy a později i v Brně. V roce 2000 vznikla při Radě pro rozhlasové a televizní vysílání meziresortní pracovní skupina pro digitální vysílání. Výsledkem její práce byla Koncepce přechodu na digitální vysílání, která byla projednána Stálou komisí pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny dne 8. března 2001. Dne 4. července 2001 nabyl účinnosti zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Tento předpis harmonizoval právní úpravu v této oblasti s právem ES, ale digitalizaci jako takové se nevěnoval. V červenci 2001 pak vláda projednala „Koncepci přechodu na digitální rozhlasové a televizní vysílání v České republice“, kterou zpracovalo Ministerstvo dopravy a spojů spolu s Ministerstvem kultury na základě usnesení vlády č. 7 z 5. ledna 2000. Tento materiál předpokládal novelizaci mediálního zákona. Z důvodu neshody na závěrech připomínkového řízení však byla příprava této novely přerušena. V roce 2003 vláda svým usnesením č.159 uložila Ministerstvu informatiky spolu s Ministerstvem kultury předložit aktualizaci Koncepce přechodu na digitální rozhlasové a televizní vysílání, ve které by byly zohledněny změny, ke kterým od doby zpracování původní koncepce došlo. Materiál nazvaný Koncepce zahájení digitálního televizního vysílání v České republice pro roky 2004 až 2006 vláda projednala 28. dubna 2004. Vláda tak vyslovila souhlas se zahájením řádného digitálního televizního vysílání v období let 2004 až 2006. Český telekomunikační úřad) vydal 15. července 2004 povolení k využívání rádiových kmitočtů na 3 přechodné digitální sítě (A, B a C) 3 držitelům telekomunikačních licencí (České Radiokomunikace a.s., Czech Digital Group a.s., ČESKÝ TELECOM, a.s.). RRTV pak na konci roku 2004 vyhlásila licenční řízení pro zemské digitální televizní vysílání na pozice v přechodných sítích B a C. Dne 1. května 2005 nabyl účinnosti zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „ZEK“). Vládní návrh tohoto zákona obsahoval i novelu zákona o RTV zaměřenou na digitální vysílání. Tato část návrhu však byla v průběhu projednávání v Parlamentu vypuštěna. Vláda proto v lednu 2005 předložila návrh zákona, kterým se mění mediální zákon samostatně. Základ byl pak použit pro tzv. „poslaneckou iniciativu“ kvůli snaze o zrychlení schvalovací procedury (marně...). Na podzim roku 2005 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání doplnila licence stávajícím provozovatelům celoplošného televizního vysílání o možnost vysílat digitálně v Praze, Brně a Ostravě. ČTÚ vyhradil České televizi rádiové kmitočty umožňující provozování vysílání v rozsahu stanoveném v § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi. Dne 21. října 2005 bylo v síti A zahájeno řádné zemské digitální vysílání s nabídkou tří programů ČT, programu televize Nova a pěti programů Českého rozhlasu. Novela mediálního zákona …  Vláda předložila sněmovně návrh zákona 26. 1. 2005. Ten byl později poslanci upravován a měněn, aby nakonec prošel komplikovaným projednávání a poměrně nepřehledným až chaotickým finálním hlasováním.  Výsledný text zákona pak byl kompromisem, který nebyl plně funkční… Procedura je zde (tisk 885). Samotné hlasování o stovkách dílčích změn ve formě poslaneckých návrhů a jejich vzájemných kolizích dospělo do stavu, kdy bylo nutné vyčkat několik dní až  parlamentní legislativci sestaví konečné znění. Některá ustanovení vypadla a tak například zákaz neslušných slov ve vysílání prošel, ale sankce za jeho porušení při hlasovacím maratonu nakonec vypadly… Samotný proces digitalizace nakonec tak i přes velké a dlouhé taktizování, souboje a diskuze nebyl legislativně dořešen, když přijatý zákon například obsahoval 90 denní lhůtu pro přihlášení se k technickému plánu, který ale nemohl do té doby být dokončen (TPP byl přijat až 28. prosince 2006). Čl. II Přechodná ustanovení
  1. Provozovateli celoplošného televizního vysílání s licencí opravňující k zemskému analogovému vysílání programu, jemuž byla rozhodnutím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) licence rozšířena o právo vysílat tento program i digitálně,
  2. a)  který do 180 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o rozšíření licence zahájí digitální vysílání tohoto programu prostřednictvím sítě zemských rádiových vysílacích zařízení, a
  3. b) který do 90 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona doručí Radě písemné prohlášení obsahující souhlas s prováděním změn v souboru technických parametrů vysílání stanoveném v licenci v souladu s Technickým plánem přechodu a závazek ukončit analogové vysílání v termínu stanoveném Technickým plánem přechodu,vznikne právo na udělení licence k zemskému digitálnímu celoplošnému vysílání dalšího programu, včetně služeb přímo souvisejících s tímto programem.
Zákon byl vyhlášen 31. 5. 2006 ve Sbírce zákonů v částce 76 pod číslem 235/2006 Sb. Komplexní řešení včetně legislativního rámce pak přišlo až v novém volebním období a přijetím nového digitálního zákona - ve shodě všech zainteresovaných, doprovozené příslušnými podzákonnými a dalšími inovovanými předpisy… Koncepce rozvoje digitálního televizního vysílání v České republice Ministerstvo informatiky ve spolupráci s Ministerstvem kultury připravilo dokument Koncepce rozvoje digitálního televizního vysílání v České republice, jehož cílem bylo urychlit přechod ze zemského analogového na zemské digitální televizní vysílání a časově vymezit jednotlivé fáze tohoto přechodu, stanovit podmínky úplného vypnutí zemského analogového TV vysílání a určit úlohu státu v celém procesu. Koncepci schválila vláda dne 15. 3. 2006. První TPP jako slepá ulička... V souladu s Koncepcí rozvoje digitálního vysílání v České republice Český telekomunikační úřad dne 28. prosince 2006 vydal Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (TPP) jako tzv. opatření obecné povahy (pdf, 339 kB). Další díl vzpomínek bude věnován vzniku Národní koordinační skupiny pro digitální vysílání a přípravám komplexní legislativní úpravy i dalším krokům.  

Úroveň mediální gramotnosti ve vztahu k novým komunikačním technologiím

21. dubna 2017 12:55
Podle § 6 odst. 1 písm. i) zákona o Rozhlasovém a televizním vysílání je Rada v rámci každoroční výroční zprávy povinna zveřejňovat „informaci o úrovni mediální gramotnosti ve vztahu k novým komunikačním technologiím". Zde je plné znění. I když pojem „nové komunikační technologie“ není v zákoně definován, je zřejmé, že jde o technologie, které jen z malé části korespondují s působností Rady jako orgánu státní správy v oblasti audiovizuálních mediálních služeb, a zejména nelze Radu považovat za orgán státní správy v oblasti internetu, neboť tzv. nelineární audiovizuální mediální služby, které je možné zahrnout do sféry nových komunikačních technologií, tvoří jen relativně malou a velmi specifickou část služeb zprostředkovaných internetem. Jak bylo uvedeno výše (zejména v kapitole B této výroční zprávy), nechala si Rada v roce 2016 zpracovat celkem tři šetření vztahující se k  mediální gramotnosti: Studie mediální gramotnosti osob starších 15 let, Studie mediální gramotnosti osob mladších 15 let a výzkum Mediální gramotnost ohrožených skupin diváků. Mediální zkušenost se v posledních letech ukazuje jako stále méně ohraničená mediálními platformami, přičemž veškerá používaná média jsou ve vzájemném dialogickém vztahu. Tato mediální konvergence brání vyčleňovat určité platformy z celku mediální zkušenosti. Obě fáze Studie mediální gramotnosti populace ČR se tedy vztahují ke všem běžně dostupným mediálním platformám a  technologiím, přičemž jejich provázanost opravňuje zařazení výsledků do podkapitoly věnující se úrovni mediální gramotnosti ve vztahu k novým komunikačním technologiím. Výzkum mediální gramotnosti ohrožených skupin se pak sice do značné míry omezoval na televizní (popřípadě rozhlasové) vysílaní, nicméně i zde lze vysledovat jistý přesah do oblasti nových komunikačních technologií (přítomnost obchodních podmínek audiotextových služeb výhradně na internetových stránkách). Studie mediální gramotnosti osob starších 15 let (kvantitativní výzkum uskutečněný Centrem pro mediální studia při FSV UK formou dotazníkového šetření na vzorku 1063 kvótně vybraných respondentů) První fáze výzkumu mediální gramotnosti populace ČR týkající se osob starších 15 let ukázala, že i  v roce 2016 bylo stále nejvyhledávanější aktivitou spojenou s užíváním médií sledování televizního vysílání pomocí televizního přijímače. Oproti roku 2011 je nicméně sledování televize v rodinném kruhu chápané respondenty v menší míře jako příležitost, jak být spolu, a vnímané spíše jako ztráta času. Samotné televizní vysílání je pro respondenty především zdrojem zábavy a odpočinku, případně informací. Význam informační funkce televize však nadále klesá ve prospěch internetu, který jinak sledované populaci slouží především k interpersonální (zejména e-mailové) komunikaci, nicméně roste i jeho význam jako zdroje zábavy. Zároveň téměř neexistuje zapojení respondentů – uživatelů internetu do internetového prostoru v roli aktivních tvůrců internetového obsahu. V celku sledované populace se pak televize a internet těší prakticky stejné, poměrně vysoké, důvěře (nižší než v případě rozhlasu, vyšší než u tištěných médií), přičemž v hodnocení internetu se liší mladá a seniorská generace, která vykazuje v hodnocení vysokou míru nejistoty. Celkově ale není příliš rozšířené povědomí o rizicích pobytu v prostředí internetu. Možnost narušení soukromí si uvědomuje zhruba polovina uživatelů, ostatní potenciální rizika jsou vnímána jako podstatně méně významná. Šetření z roku 2011 ukázalo, že česká populace (v mírné diferenciaci podle věku) se v zásadě domnívá, že má vůči médiím poměrně silná práva, pokud jde o možnost dobrat se práva na odpověď, vystoupení v televizi, založení periodika apod. Aktuální výzkum zjištění upřesnil v tom smyslu, že nejsilnější je mediálně právní povědomí v oblasti regulace televizního vysílání a nejslabší v oblasti legislativní regulace internetového prostředí. Kolem třetiny populace se však v  mediálním právu neorientuje vůbec. Co se týče rodičovské kontroly, o vhodnosti televizního pořadu či filmu pro své dítě rozhodují rodiče spíše na základě zkušeností (ať už vlastních či cizích) než na základě znalostí informací dodaných provozovatelem. Označování televizních pořadů je přitom polovinou respondentů vítáno pozitivně – jako vhodná pomůcka pro rodiče. Celá studie je v příloze této výroční zprávy. Studie mediální gramotnosti osob mladších 15 let (kvalitativní výzkum realizovaný pomocí ohniskových skupin na vzorku 63 dětí a  dospívajících do 15 let) Předchozí studie týkající se osob mladších 15 let, vypracovaná v roce 2011, konstatovala (stejně jako aktuální šetření týkajících se populace starší 15 let), že dominantním médiem v rodině zůstává televize, ale zároveň se pomalu ztrácí spojení televizního programu a televizního přijímače, neboť jeho funkce přebírá počítač. Aktuální studie však naznačuje možnou změnu daného trendu. Konzumace audiovizuálních médií se totiž dle jejích závěrů stále odehrává spíše prostřednictvím tradičního televizního přijímače. Přítomno je nové pojetí televizoru jako multifunkčního zařízení (televizor nejen jako zařízení k příjmu klasického televizního vysílání, ale také jako přehrávač pořadů, připojení na internet či platforma pro hraní her). Rodiči dětí předškolního a mladšího školního věku se stávají zástupci generace, která má užívá- ní digitálních médií plně zažité. Mohou tedy dětem radit a zřejmě je do světa těchto médií uvádějí a dál je jím provázejí. Efekt „děti jsou dál než rodiče“, příznačný pro předcházející dvě dekády, se u mladších dětí již prakticky neobjevuje, zatímco u starších školáků je stále patrný. Ovlivňování způsobu a míry užívání médií dětmi ze strany rodičů (tak jak jej však vnímají děti) se nijak významně nemění. Týká se především přímé restrikce času stráveného s médii, ovlivňování kontextu užívání médií (např. společné sledování televizních programů) a ovlivňování dostupnosti mediální produkce dané vybaveností domácnosti. Deklarované důvody, pomocí nichž rodiče dětem „regulační opatření“ vysvětlují, jsou např. zdravotní rizika (péče o zrak, prevence vzniku závislostí ad.), nebezpečí ztráty dat či poškození zařízení, jen ojediněle pak obava z narušení procesu socializace (nedostatek reálného kontaktu s  vrstevníky). Tomu odpovídají i  představy dětí o rizicích, která užívání médií přináší. Oblastí aktivního střetu dětských tužeb a rodičovských obav je užívání Facebooku v mladším školním věku (pod hranicí 13 let) a hraní akčních her (tzv. „stříleček“). Tento poznatek je zajímavý ze dvou důvodů. Jednak tím, že rodiče mají aktivní zájem regulovat činnost dětí na počítači (což v minulosti nebylo zcela běžné a může svědčit o zvyšující se informační gramotnosti rodičů, viz výše), jednak nezájmem dětí o televizní vysílání, případně nezájmem rodičů jeho sledování regulovat. Studie z roku 2011 konstatovala, že se rodičovská kontrola netýkala zpravodajství, ač většina dětí vyjádřila v jeho souvislosti obavy týkající se možnosti zhlédnutí násilných obsahů, jež v nich vyvolávají úzkost. Zároveň však byl, zejména u mladších žáků, zaznamenán zřetelně vlažný zájem o zpravodajství. Aktuální studie oproti tomu poznamenává, že sledování hlavních zpravodajských relací celoplošných televizních stanic je mezi dětmi poměrně rozšířené (děti uváděly společné sledování s rodiči). Pokud pomineme poznatek, že minimálně zásluhou zpravodajství stále v ně- jaké formě přetrvává funkce televize jako jakéhosi integračního prvku, důležité je zejména to, že děti z  agendy zpravodajství reflektovaly především zprávy formulované jako rizika. Zejména děti mladšího a  staršího školního věku hovořily emotivně o „teroristech“, „islamistech“ nebo „uprchlících“, přičemž mladší děti popisovaly s tím spojené zlé sny a obavy. Překvapivě tedy zpravodajství vystupuje jako zjevný rizikový obsah vysílání, přičemž rodiče si pravděpodobně jeho ohrožující potenciál ne vždy uvědomují. Za zmínku jistě stojí i poznatek, že s věkem roste schopnost kritického odstupu od obsahu zpravodajství (starší žáci již měli tendenci uvažovat o zprávě na ose „je podstatná – je zbytečná“). Schopnost vyložit funkci reklamy se zřetelněji projevila až u dětí staršího školního věku. Mladší děti měly o existenci reklamních sdělení povědomí, zvláště v televizním vysílání dokázaly rozlišit, že se jedná o jiný obsah, který třeba do pohádky „nepatří“, leč persvazivní funkci reklamy vnímaly s obtížemi. Starší školáci reklamní sdělení bez obtíží rozeznávali, uvědomovali si vazby mezi reklamou a redakčním obsahem a často vnímali reklamu spíše jako rušivý prvek. Dokázali také identifikovat reklamní obsah ve tvorbě youtuberů. Velký problém však představovalo rozlišení product placementu – u předškoláků je prakticky vyloučené, stupeň rozvoje kognitivních schopností jim nedovoluje oddělit propagovaný předmět od příběhu, do něhož je vložen. Mladší a starší žáci jej rozliší, jsou-li k tomu vedeni. Celá studie je v příloze výroční zprávy. Mediální gramotnost ohrožených skupin diváků (kvantitativní výzkum uskutečněný agenturou Focus formou dotazníkového šetření na vzorku 372, resp. 333 kvótně vybraných respondentů) Výzkumné cíle byly sestaveny tak, aby bylo možné odpovědět na tři klíčové výzkumné otázky: 1) Rozeznávají příslušníci zranitelných skupin v rozhlasovém a televizním vysílání obchodní sdělení od redakčního obsahu?  Lépe se v problematice orientovali senioři. Na základě ukázek byli senioři průměrně schopni správně identifikovat komerční či nekomerční povahu příspěvku v 11 případech z celkově 15 testovaných ukázek. Mezi zástupci jednotlivých minorit byl tento podíl o něco nižší – správně identifikovali průměrně 10 ukázek. Nejjednoznačněji dokázali respondenti v  obou cílových skupinách identifikovat komerční charakter u  teleshoppingu, klasické televizní reklamy a  sponzoringu. Z  dvojice pořadů založených na principu volání na audiotextová čísla je pro obě cílové skupiny o něco lépe čitelný formát věštírny či poradny než formát soutěže. Roli zde zřejmě hraje analogie prodeje služby (věštby) za úplatu (hovorné). Nejméně respondentů v obou cílových skupinách odhalilo komerční sdělení ukryté v ukázce seriálu (product placement). V simulovaném testu si označení přehrávaných ukázek symbolem „PP“ všimla v obou cílových skupinách pouze pětina respondentů, jen desetina ho však znala, a jen 4–5 % ho dokázalo správně identifikovat. Mezi seniory s rostoucím věkem pozvolna klesala orientace v obsazích. Komerční sdělení lépe rozeznávali také respondenti s vyšším vzděláním a vyšším ekonomickým statusem, dále také senioři, kteří se častěji setkávají se svými blízkými, netrpí pocity osamění a lze je označit jako plně soběstačné. Ve skupině národnostních menšin se v komerčních sděleních rovněž lépe orientovali respondenti s vyšším vzděláním a s vyšším ekonomickým statusem. Nejvýraznější roli zde však hrá- la míra jazykových kompetencí. 2) Jsou příslušníci zranitelných skupin spotřebitelů schopni odolávat komerční manipulaci médií?  Většina seniorů i zástupců menšin dokáže adekvátně dekódovat manipulativní techniky v rámci konzumace TV obsahu a na tyto typy pořadů nereaguje. I mezi relativně malým podílem dotázaných, kteří jednotlivé formáty sledují, převažují osoby, jež se aktivně do interakce s  děním na obrazovce prostřednictvím telefonátu do studia či objednávkou nabízených produktů nezapojují. U zástupců menšin nacházíme o něco méně odmítavý postoj k těmto formátům než je tomu u skupiny seniorů. Jak mezi seniory, tak u zástupců menšin, se nicméně nachází podskupiny osob, u kterých je vý- razně větší afinita k podlehnutí těmto nabídkám. U seniorů je to, zejména v případě interaktivních pořadů stylu Volejte věštce, skupina starších osob, které ve zvýšené míře konzumují televizní obsah. Jde o osoby se sníženou soběstačností či úplnou nesoběstačností, jsou sužovány pocity osamělosti a nedostatečným kontaktem se svým blízkým sociálním okolím. Dané pořady jim zdánlivě nabízí možnost náhradního sociálního kontaktu, avšak tito lidé často nejsou schopni adekvátně zhodnotit náklady na telefonní spojení. U zástupců minorit jsou pak ohroženou podskupinou v případě audiotextových služeb především lidé silně konzumující televizní obsahy, lidé s nižším ekonomickým statusem, hlásící se k romskému etniku a lidé s nízkou mírou integrace do majoritní společnosti. Jen mírně odlišná je situace potenciálně ohrožených skupin v případě teleshoppingu a prodeje CD / DVD z TV Šlágr. U seniorů jde opět zejména o osoby osamělé, se sníženou soběstačností, které trpí pocity osamění. V případě minorit jsou ohroženi zejména silní konzumenti mediálního obsahu, kteří často kvůli svému nižšímu vzdělání nejsou schopni reálně posoudit výhodnost či nevý- hodnost ceny nabízených produktů. Často jim nákup prostřednictvím teleshoppingu slouží jako nástroj pro subjektivní pocit zvýšení jinak nízkého životního standardu i jako symbol prestiže, neboť se mohou pochlubit v rámci svého sociálního okolí zbožím, které většina rovněž zná z televizních obrazovek. 3) Mají příslušníci zranitelných skupin povědomost o tom, jaká jsou jejich práva a kde hledat pomoc?  O regulaci televizního vysílání v České republice (různými zákony a etickými normami) ví 70 % dotázaných seniorů. Se zvyšujícím se věkem, frekvencí sledování a pocity osamění však stoupá přesvědčení, že vysílání nepodléhá žádné regulaci. Ve skupině etnických a národnostních menšin je o regulaci televizního vysílání v ČR přesvědčena mnohem menší část souboru: 44 %. Názor na danou problematiku variuje především na základě věku a vzdělání – mladší a vzdělanější respondenti se kloní spíše k názoru, že vysílání podléhá jistým regulačním mechanismům, starší respondenti a respondenti s nižším vzděláním naopak k názoru, že televizní vysílání není v ČR nijak regulováno. Celkově se však zástupci obou cílových skupin příliš v této problematice neorientují – jen malá část z nich ví o možnosti podat v případě nespokojenosti či podezření na porušení etických a zákonných norem stížnost a pouze marginální počet z nich tak již někdy učinil, nebo o tom aspoň uvažoval.

Úvodní slovo generálního ředitele České televize

19. dubna 2017 15:00
...příspěvek je součástí Výroční zprávy o činnosti České televize v roce 2016... Vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, Česká televize je podle řady základních, kvantifikovatelných parametrů, jako je rozpočet, množství zaměstnanců nebo výrobní možnosti, v mezinárodním srovnání spíše malou veřejnoprávní televizí. Přesto dnes patří v mnoha ohledech k evropské špičce. Je-li například jedním z hlavních, a také nejtěžších, úkolů médií veřejné služby být relevantní pro široké spektrum diváckých skupin, pak Česká televize tuto úlohu v roce 2016 splnila nadprůměrně. Dva z jejích šesti kanálů, ČT24 a ČT sport, se staly nejsledovanějšími tematickými stanicemi v Evropě a sama Česká televize, s podílem na publiku 30,96 %, nejúspěšnějším českým vysílatelem. Oslovila nejvíce diváků od roku 2009. Jsem si přirozeně vědom toho, že parametr sledovanosti není jediným ukazatelem kvality veřejné služby. Proto za stěžejní úspěch roku 2016 považuji to, že rostoucího počtu diváků nedosahovala Česká televize za cenu snižování nároků na kvalitu svoji produkce. Spíše naopak. V roce 2016 zůstalo hodnocení divácké spokojenosti na úrovni předchozích let a parametry jako zaujetí či originalita pořadů dokonce vzrostly. Tyto výsledky jsou nejlepší možnou ilustrací toho, že dlouhodobá strategie upřednostňující ve vysílání původní domácí tvorbu, kvalitní náměty, aktuálnost i moderní zpracování, a také vysoký podíl premiér, je správná. České televizi se díky tomuto směřování podařilo v loňském roce již definitivně dohnat dluh ve výrobě pořadů, který vznikl v letech 2009–2011. Nadále si však uvědomujeme potřebu rozšiřovat žánrové i tematické rozpětí programu České televize. I z tohoto důvodu jsme se v roce 2016 například výrazně zaměřili na oblast české vědy. Vedle redakce domácí, zahraniční, ekonomické a kulturní tak v loňském roce vznikla i zpravodajská redakce vědy a Česká televize připravila sérii osvětových pořadů, které se věnují historickým i současným českým badatelům a jejich objevům, a to ve spektru formátů od zábavného vzdělávání až po dokument. Rok 2016 byl významným i z hlediska budoucího fungování České televize. Po měsících práce a detailních jednáních totiž schválila Rada ČT realisticky sestavené Dlouhodobé plány programového, technického, personálního a ekonomického rozvoje na léta 2017 až 2021. Plány nepočítají s žádnými dodatečnými zdroji financování a jejich hlavním cílem je zabezpečit přechod na nový vysílací standard terestrického vysílání DVB-T2/HEVC. Součástí plánů je i nutná rekonstrukce infrastruktury a výrobních kapacit Kavčích hor, které byly stavěny v 60. a 70. letech minulého století a z hlediska technologií již nedostačují dnešním běžným produkčním nárokům. V této chvíli rovněž existuje naděje, že dojde po mnoha letech k narovnání podmínek veřejnoprávních médií s komerčními vysílateli v oblasti daně z přidané hodnoty. Pokud tyto změny vstoupí v platnost, zavázala se Česká televize poskytnout podstatně větší podporu procesu uvolnění pásma 700 MHz a přechodu na DVB-T2/HEVC. Už nyní je totiž zřejmé, že druhá vlna digitalizace bude minimálně stejně dramatická, nákladná a riskantní jako v případě přechodu od analogového na zemské digitální vysílání. Roky 2018 až 2019 tak do značné míry rozhodnou nejen o budoucnosti České televize, ale celé české audiovize. Výsledky shrnuté v této výroční zprávě vytvářejí pro start náročného období druhé vlny digitalizace dobré podmínky. autor: Petr Dvořák, generální ředitel České televize

Úvodní slovo předsedy Rady České televize

18. dubna 2017 13:00
...příspěvek je součástí Výroční zprávy o činnosti České televize v roce 2016... Technický rozvoj věku digitalizace umožňuje nebývalé rozšiřování nabídky služeb elektronických médií, je to globální trend a jen v Evropě se v uplynulém dvacetiletí díky tomu počet celoplošných televizních stanic znásobil pětkrát. V posledních letech navíc vstupují na audiovizuální trh razantně nadnárodní společnosti nabízející přes internet placené služby „na vyžádání“. Tím nabídku ještě rozmnožují. Ale jak se ukazuje, přes stále se stupňující konkurenci si tradiční média veřejné služby zachovávají svůj podíl publika. Nástup digitalizace a internetové komunikace v oblasti médií způsobil jen relativně malý pokles počtu tradičních diváků televize a posluchačů rozhlasu, i když zřetelnější je tento rozdíl u mladé generace. Čas, který lidé pravidelně věnují sledování televize a poslechu rádia, se kupodivu příliš nezměnil a překvapivě zůstává stabilní na vžité úrovni. V evropském kontextu nepoklesl vliv veřejnoprávních médií po digitalizaci televizního vysílání a to přes sílící konkurenci komerčních televizních společností a masové rozšíření internetových aplikací s audiovizuálním obsahem. Podobně je tomu i u nás v České republice. Česká televize si dlouhodobě udržuje stabilní podíl na televizním publiku a v posledních letech její relativní váha dokonce mírně vzrůstá (jak uvádí i tato výroční zpráva). Zdá se, že Česká televize patří k těm poskytovatelům veřejné služby v Evropě, kterým se daří úspěšně překonávat nástrahy a výzvy digitálního věku a že se z tohoto hlediska zařadila mezi ekonomicky mnohem silnější evropské partnery, do první třetiny žebříčku (údaje EBU). Takový úspěch je nepochybně výsledkem promyšleně strukturované nabídky programových služeb. V současné době šest kanálů České televize poskytuje divákům široký, a zřejmě i atraktivní výběr programů: od populární zábavy a spíše oddechových televizních seriálů, přes poznávací a lehce poučné pořady a zajímavosti, nejrůznější spotřebitelské informace a pořady určené k orientaci v běžném životě, až po vysloveně vzdělávací dokumenty, investigativní žurnalistiku a vyčerpávající politické a ekonomické zpravodajství o událostech doma i v cizině. Zahraniční dokumenty o přírodě anebo historii, stejně jako domácí dokumenty třeba se sociální tématikou, poutají pozornost svojí originalitou a často novým úhlem pohledu. Přes zostřenou konkurenci soukromých televizních společností se Česká televize nijak nevzdává ani své úlohy v oblasti sportu a nabízí v rámci svých možností fanouškům unikátní sportovní podívanou. Samostatný dětský kanál ČT :D lze po prvních třech letech jeho působení hodnotit jako jednoznačný úspěch a je jen přirozené, že ve večerních a nočních hodinách oslovuje Česká televize na téže frekvenci kulturně náročnou menšinu. Takto strukturovaná nabídka programů České televize je dobře vyvážená a není náhoda, že v loňském roce se neměnila. Další rozvoj a „zlepšování“ nabídky programů ČT lze v budoucnu spatřovat nejspíše v prohlubování kvality a profesionality a otevírání prostoru pro tvůrčí invenci a nápaditost autorů nových pořadů. Jim by měla Česká televize poskytnout příležitost zajímavé projekty realizovat. Ke hledání a nacházení příštího směru a strategie dalšího rozvoje by měla nakonec svým dílem přispívat i Rada České televize. autor: Ing. Jan Bednář, předseda Rady České televize

Mediální výchova – smolař mezi výchovami

12. dubna 2017 15:00
V souvislosti s paranoidní hrůzou z falešných zpráv (módně označovaných „fake news“), propagandy a proruských webů ozvaly se hlasy, že tomuto aspektu tzv. hybridní války lze účinně bojovat zvyšováním úrovně mediální gramotnosti české společnosti a že je třeba posilovat na školách i v mimoškolním vzdělávání prvky mediální výchovy. Jedině mediálně dostatečně gramotná veřejnost bude schopna náporů ideového působení čelit a rozeznat pravdu od nepravdy (resp. post-pravdy, abychom byli na výši doby). Mediální výchova (zvláště na školách) je v českém prostředí trochu smolař. Přestože se můžeme chlubit světovým prvenstvím v tom, kdo začal úvahy o mediální výchově (ano, byl to Jan Ámos Komenský), v praxi se u nás mediální výchově nikdy příliš nedařilo. Úvah, teoretických statí i praktických pokusů máme za sebou – hlavně díky meziválečnému období – hodně, systematičtější integrace mediální výchovy do vzdělávacího systému na sebe nechalo čekat až do přelomu 20. a 21 století. V současnosti ale mediální výchova na základních školách a gymnáziích existuje, byť „jen“ jako tzv. průřezové téma. To znamená, že je na ředitelích jednotlivých škol, jak ji do své pedagogické dokumentace zanesou a jak ji budou učit, ale zanést a učit ji musí. Děje se to různými způsoby: probíráním problematiky médií v existujících předmětech (nejčastěji ve výchově k občanství či českém jazyce a dějepisu), zavedením samostatného předmětu, projektovou výukou (např. vedením školního časopisu či webové stránky). Postavení průřezového tématu není pro mediální výchovu ideální (učitelé ji mnohdy považují za znepříjemňování práce, přívažek, otravnou povinnost navíc), ale je to nesporný pokrok. Problémem mediální výchovy v její „novodobé historii“, tedy po roce 1990, je to, že byla od počátku oddělena od rozvoje počítačové gramotnosti. Tak se stalo, že se orientovala hlavně na tradiční masová média (periodický tisk, rozhlas a televizi) a rozšiřovat pozornost směrem k internetovým médiím a sociálním sítím začala opožděně. Přitom právě propojení mediální a digitální gramotnosti je dnes naprosto zřejmé – stejně jako je zřejmý trend internetizace masových médií a masifikace internetu. To je ale problém, který se přes všechny institucionální bariéry dané mechanismy provádění změn ve vzdělávací soustavě daří postupně řešit a do dokumentů k mediální výchově, které nabízí Metodický portál rámcových vzdělávacích programů (rvp.cz), se potřebná tematika dostává. Je ale třeba si připomínat, k čemu je vlastně zvyšování úrovně mediální gramotnosti dobré. Má přispívat ke kvalitnějšímu a bezpečnějšímu užívání médií, má podporovat porozumění tomu, jak média fungují, má také nabízet možnost tvorby médií. Jedním z významných prvků mediální výchovy je i rozkrývání mechanismů (záměrného i nezáměrného) působení médií na postoje, názory, nálady, znalosti příjemců mediálních sdělení. To všechno mediální (a digitální) výchova dokáže, ale jednu věc bohužel neumí: nabídnout univerzální návod na to, jak odlišit pravdu od lži, manipulaci prostřednictvím médií od prosté nabídky informací. Nedělejme si proto iluze: žijeme-li ve stavu propagandistické války, mediální výchova nám příliš nepomůže ve snaze odlišit pravdu od propagandy. Už proto, že v propagandistický náboj mají nejen „fake news“, ale i vhodně zvolené věcně správné informace. A to rozeznat nelze jen „v médiích“, to už vyžaduje analýzu širšího politického a hodnotového kontextu. Až bude někdo po čase naříkat, že mediální výchova není k ničemu, jelikož nás před propagandou neochránila, vzpomeňte si: v českém prostředí je mediální výchova prostě smolař.

Vulnerability Index: Subversive Russian influence in Central Europe

11. dubna 2017 15:00
Skupina středoevropských think-tanků dnes zveřejnila Index zranitelnosti proti ruskému vlivu (v originále „Vulnerability Index: Subversive Russian influence in Central Europe“), který hodnotí slabá místa zemí Visegrádu v kontextu této hrozby. Autory české kapitoly jsou Jakub Janda a Veronika Víchová. Na tomto projektu vedeném slovenským GLOBSEC Policy Institute se podílel polský Institute for Public Affairs, maďarský Political Capital Institute a českou kapitolu připravoval think-tank Evropské hodnoty. Do hodnocení se zapojilo celkem 38 specialistů na různé oblasti veřejného života, kteří celkem odpovídali na 40 otázek. Celý Index je k dispozici ZDE Mezi nejzajímavější závěry týkající se Česka patři:
  • Zranitelnost České republiky a Polska je výrazně nižší, než v případě Slovenska a Maďarska. Zdejší prostředí bylo hodnoceno převážně pozitivně a jako jediná země jsme v žádné oblasti nezískali skóre vyšší než 50 (ze 100). 
  • Českou nejzranitelnější oblastí je politické prostředí. Přesto, že pozice vlády je vesměs podporuje linii našich spojenců, v Parlamentu figurující krajní levice a pravice, tedy KSČM a Úsvit, sdílejí silně pro-kremelské názory. 
  • I přes neduhy ostatních institucí je ovšem nejslabším článkem prezident Miloš Zeman. Ten je považován za nejdůležitějšího pro-kremelského lídra v regionu V4. V rámci své diplomacie prosazuje odlišné zahraničně-politické zájmy, než které byly deklarovány vládou. 
  • Vládní strategie přijatá současnou českou vládou má svá slabá místa, i tak by ale mohla jít ostatním zemím příkladem. Nejenže vláda otevřeně uznala existenci nepřátelského vlivu, bezprecedentní jsou rovněž její aktivity za účelem jeho potírání, včetně vytvoření Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. V oblasti obranných strategií státu proti této hrozbě je ČR lídrem celého regionu. 
  • Česká mediální scéna je z celého Visegrádu nejodolnější. Mezi její slabá místa patří konstantní tlak na veřejnoprávních média ze strany vrcholných politiků, včetně Miloše Zemana nebo Andreje Babiše. 
  • Česká společnost má ze zemí V4 nejhorší vztah k Evropské unii, jedná se o nejeuroskeptičtější národ. Zároveň ale odmítá také jasný náklon k Ruské federaci. Neplatí to ovšem o občanské společnosti, která je již do jisté míry etablovaná a velmi aktivní, zejména v porovnání s dalšími středoevropskými státy.

Digitální rádio po německu

09. dubna 2017 06:00
Situace a ekonomický stav v Německu významně ovlivňují celkový vývoj, hospodaření, a technologický rozvoj i u nás. Týká se to všech oblastí, elektronická média nevyjímaje. I proto je situace v digitalizaci ve významné sousední zemi středem naší pozornosti. V případě digitálního rozhlasu byl přerušovaný vývoj německého digitálního rádia v uplynulých letech často jedním z negativních argumentů pro obezřetnost s přechodem na novou digitální rozhlasovou platformu. Poslední měsíce se situace začíná i v Německu v případě digitálního rozhlasového vysílání v DAB+ pozitivně měnit. Tamní orgány dospěly k dohodě všech zainteresovaných subjektů a institucí a připravily podmínky pro spuštění druhé celoplošné sítě pro DAB+, o kterou mají zájem hned 4 velcí provozovatelé (Media Broadcast,Digital Audio Broadcasting Plattform, Absolut Digital a Radi/o digital). Jako zásadnější se jeví únorové zveřejnění návrhu zásad Akčního plánu rozhlasové digitalizace, kterou připravilo BMVI (Německé spolkové ministerstvo dopravy a digitální infrastruktury). Z materiálu je zřejmé, že na rozdíl o jiných zemí, je cílem praktický a reálný rozvoj perspektivní technologické platformy. Ještě důležitější je nejen obecná shoda při přípravě parametrů strategie, ale i shoda jako nezbytná součást dalších etap. Východiskem jsou nejen historické kroky německé digitalizace, ale i současný stav technologií využívaných pro přenos audio obsahu a hlavní trendy pro další roky. Současně je respektován dosavadní limitní stav analogového prostředí a jeho omezení. Strategie rekapituluje stav ve spolkových zemích a systematicky řeší sladění a aktualizaci předpisů a související zemské i spolkové legislativy a časových posloupností. Německá koncepce řeší, na rozdíl od přístupu českého Ministerstva kultury, digitalizaci všech rozhlasových vysílatelů v rámci duálního mediálního systému. V jednotlivých spolkových zemích už nyní platné normy a zákony obsahují konkrétní ustanovení týkající se plánovaného vypnutí vysílání v pásmu VKV/FM. Například v Sasku je možné vysílat rozhlasové programy přes FM až do konce roku 2025. Od roku 2026 už bude k dispozici jen digitál. V Sasku-Anhaltsku už byly lhůty jednou odloženy, ale nyní je platný termín switch-off 31.12.2025. Při splnění daných předpokladů může konec analogu nastat i dříve. V Bavorsku není pevné datum, ale již teď je omezeno udělování analogových licencí, jejichž platnost může být změněna, nebude-li program vysílán i digitálně. Rovněž v dalších zemích je k prodlužovaným licencím připojen závazek podpory DABu. Podle posledního digitálního reportu je v Německu 139.4 miliónů analogových rozhlasových přijímačů a k tomu 8.2 miliónů přístrojů pro příjem v DAB+  a 4.6 miliónů přístrojů pro IP radio. 12.6% domácností pak má minimálně 1 přijímač pro  DAB+. Vysílání v DAB + bylo zahájeno v srpnu 2011 s 13 rozhlasovými stanicemi. Hlavním cílem vládní strategie je “podpořit digitalizaci rozhlasu“.  Spolkové ministerstvo pro dopravu a digitální infrastrukturu navrhuje upravit legislativu a k tomu přijmout i další kroky na straně regulačních orgánů. Mezi nová pravidla patří například i povinnost, aby většina přijímačů byla vybavena alespoň jedním digitálním rozhraním, které umožňuje příjem a přehrávání digitálně kódovaného obsahu (bude-li to v souladu s evropským právem). Současně Němci navrhují, aby podobná pravidla byla koordinovaně přijata i v ostatních členských zemích EU. Do roku 2019 se očekává dosažení základních milníků: - Rozhodnutí o společné koncepci ukončení rozhlasu v pásmu FM na spolkové i zemské vládní úrovni.                 - Dohoda s účastníky procesu na stanovení metodiky pro sledování a měření stavu rozvoje  DAB +                  - Projekt spolupráce s výrobci automobilů na standardní výbavě aut se systémem pro digitální rádio                                                                                                                            - Nejméně 27% domácností bude vlastnit DAB + přijímač (v roce 2015 10%) Dále je shoda na potřebě společné koordinace za účasti všech zúčastněných subjektů, což by mohla splnit například rada „Digital Radio Board“ (existující od roku 2015). V rámci naplánovaných kroků se počítá a řeší i regionalizace digitálního vysílání.

Jak nenaletět na falešné zprávy: pět kroků, jak spolehlivě ověřit fotografii na internetu

07. dubna 2017 17:00
Poznáte zmanipulovanou fotografii? Dokážete nenaletět na fake news? Kolegové ze serveru HoupacíOsel.cz se rozhodli tuto problematiku rozebrat a přiblížit několik základních ověřovacích technik, které nezaberou příliš času a zároveň mohou všem ušetřit spoustu starostí. Na internetu se čím dál častěji vyskytuje problém se zmanipulovanými fotografiemi. Stačí málo – vytáhnout fotku několik let starou a přidat k ní titulek, který zaujme. Mistrovskými kousky nás zásobují například Parlamentní listy, o jejichž praktikách jsme již několikrát psali. Problém následuje záhy, když začnou tyto „fake news“ sdílet i ostatní uživatelé internetu, a dochází tak k jakémusi hromadnému šíření dezinformace, kterou je pak velmi těžko uvádět na pravou míru.    Obrázky či videa očitých svědků jsou jedním ze základních zdrojů médií, jak o těchto událostech informovat. Problém je však v tom, že se může jednat o falešné nebo staré záběry, vážící se ke zcela jiným situacím a okolnostem. A jsou to často média, která buďto ve snaze záměrně mystifikovat, nebo publikovat danou zprávu jako první, odloží verifikaci stranou. Na obranu médií je však nutno podotknout, že záměrné mystifikování fotografiemi se stává čím dál častěji i denní praktikou mnoha politiků. Ředitelka organizace Eyewitness Media Hub, Claire Wardleová, přiblížila pět kroků v ověřovacím procesu:
  1. zjistit původ snímku nebo videozáznamu – tedy dohledat, zda se jedná o originál,
  2. ověřit zdroj,
  3. ověřit datum, kdy byl daný snímek či záznam zachycen,
  4. ověřit, kde byl daný snímek či záznam zachycen,
  5. porozumět motivaci člověka, který daný snímek či záznam publikoval, v jeho dalším užívání.
„Žádný z těchto kroků není stoprocentním sám o sobě, ale když je použijeme společně, dává nám to docela pevný základ pro další práci,“ říká Wardleová.

Zjištění původu fotky či videozáznamu

Jedna z nejjednodušších a zároveň nejdůležitějších technik je pokusit se ověřit originalitu fotografie. Každý je schopný tuto verifikaci provést během půl minuty za použití funkceGoogle Images. Díky ověření originality fotografie můžeme zjistit, zda nás daný server či jedinec záměrně nemystifikuje použitím fotografie starší, vážící se ke zcela jiným kontextům. Pro uživatele Google Chrome je navíc velmi efektivní využívat plugin RevEye, který je schopný dohledávat obrázky nejen skrze Google a TinEye, ale také skrze vyhledávače Bing, ruský Yandex a čínský Baidu.

Video – Youtube Viewer

Na rozdíl od fotek dosud neexistuje podobný systém také pro videa. I přesto je možné využít obrazů z videí – tzv. framů – a následně se pokusit vyhledat podobnou fotku a zdroj za pomoci RevEye.
https://firstdraftnews.com/wp-content/uploads/2016/04/Screen-Shot-2016-04-11-at-22.22.42.png

Zdroj: https://firstdraftnews.com/verification-as-a-process-tools-and-techniques-to-get-to-the-truth/

Ověření zdroje

Díky velkému množství informací, které o sobě sdílejí lidé na internetu, je v dnešní době o to snadnější dohledat si něčí digitální identitu, její stopu a historii. K tomu je vhodná například aplikace Pipl, díky které můžete dohledat na daného člověka i kontakt. Jedná-li se o Čecha, pak je možné pokusit se dohledat jeho vazby také skrze Obchodní rejstřík. Pro zjištění bližších informací o twitterovém účtu je zase dobrý server Foller.me, který vám poskytne o daném twitterovém účtu spoustu informací, ze kterých můžete dále usuzovat věrohodnost osoby či serveru. Zdroje je možné zkoumat také skrze jejich facebookové účty. Je to vlastně trošku zneklidňující. Server Graph.tips umožňuje lidem dohledat fotografie daného uživatele, také ty, na kterých je označený, příspěvky, které komentoval či místa, která navštívil. Jedná se sice pouze o rozkrytí veřejných příspěvků daných uživatelů – skryté účty dohledat nejde – nicméně stále vám to o nich předá více potřebných informací, než klasický facebookový vyhledávač.

Exif data – ověření data

Každý digitální fotoaparát či chytrý telefon přikládá do souboru s fotografií při jejím pořízení také další informace – datum zachycení, typ fotoaparátu, rychlost závěrky, expozice, GPS informace a mnoho dalšího. Tato data vám pak mohou pomoci zjistit nejen místo a čas pořízení fotografie, ale také poskytnout důležité informace o zdroji. Abyste tato data získali, stačí soubor s fotografií nahrát do Jeffrey Friedl’s Image Viewer . Ten vám pak fotoaparátem ukládané informace pomůže rozkrýt. Díky tomu můžete zjistit, zda byla fotografie pořízena a užita v kontextech, v jakých je uváděna například v určitém příspěvku na sociálních sítích.

Lokalizace – ověření místa

Do samotné fotografie není třeba vždy zasahovat. Aby manipulátoři docílili kýženého výsledku, stačí zaměnit kontext. Twitter, facebook a instagram umožňují svým uživatelům přidat umístění, odkud jejich příspěvek na sociální síť připojili, nebo kde jej pořídili. Takové informace by měly na první pohled usnadnit práci s určením lokace fotografie. Problém však spočívá v tom, že je velice snadné s těmito informacemi manipulovat a měnit je. Podobné praktiky nejsou rozhodně výjimečné. Alastair Reid ze serveru First Draft News uvádí příklad: „Níže uvedený obrázek byl přidán na Twitter v září 2015, geograficky označený jako fotografie z Jemenu, pořízená během krutých bojů v probíhající občanské válce. Ale ve skutečnosti se jedná o fotografii z nechvalně proslulé „Cesty smrti (Highway of Death)“ z války v Perském zálivu v roce 1991.“ Můžete tedy vidět, že sice lokace příspěvku je uvedena v Jemenu, datum by odpovídalo rovněž probíhající válce, nicméně fotografie byla originálně pořízena zcela v jiném místě, téměř 2000 kilometrů vzdáleném, a pochopitelně i v jiné době.

Ilutrační fotografie pro představu, jak daleko jsou od sebe vzdálená místa (Highway of Death (Kuvajt) – Jemen) zdroj: Google Maps

K určení místa pořízení fotografie mohou opět dopomoci exif data. Pochopitelně však můžete využít také toho, co o fotografii víte, snažit se najít vizuální vodítka a následně pomoci Google Earth či Google Street View danou lokaci dohledat a tím si ověřit, zda fotka skutečně byla pořízena tam, kde je uváděno.

Motivace

Na způsob, jakým přemýšlíme o zdrojích, zapomínáme, když mluvíme o „očitých svědcích“. Lidé na internetu i samotní novináři si pak často neuvědomují, že fotografie se nepořídí sama od sebe. Je důležité si vždy uvědomit, že někdo ten fotoaparát, kameru či chytrý telefon musel užívat. Tento „očitý svědek“ je důležitou součástí příběhu, který fotografie přenáší.  Informace o něm nám pak mohou lépe vysvětlit danou událost. Rozhovor s ním – přímo o jeho zkušenostech – může lépe přiblížit daný příběh. Může ale také být součástí způsobu, jak zjistit, že se buď on, nebo někdo, kdo jeho fotografii užívá, pouze snaží oklamat zpravodajské agentury, servery či jednotlivé uživatele internetu.
Materiály a techniky, které jsou zde uvedeny, pochází od organizace Firs Draft News, která se dlouhodobě zabývá ověřováním informací  dostupných na internetu, ať už se jedná o obrázky či jiný manipulovaný obsah. Zároveň se snaží uživatele internetu vést k tomu, aby dostupné informace ověřovali či zkreslené informace dále nešířili. Doufám, že dané ověřovací techniky vážení čtenáři skutečně užijí a povedou k tomu i další. autor: Tomáš Pika, HlidaciPes.org.

Vyjádření Českých Radiokomunikací ke stanovisku ČASO

06. dubna 2017 12:50
Po zveřejnění stanoviska České asociace satelitních operátorů k projednávání vládní novely Zákona o elektronických komunikacích v Poslanecké sněmovně vydal své vyjádření k celkové situaci, ale i ke zmíněnému stanovisku operátor pozemního televizního vysílání – České Radiokomunikace. Zde je jejich názor:   RELEVANTNÍ INFORMACE KE STANOVISKU České asociace satelitních operátorů z.s. (ČASO) ze dne 21.3.2017 („Stanovisko“) Obecné informace 1. Stanovisko se vyjadřuje k celoevropskému procesu uvolnění rádiových kmitočtů pásma 700 MHz, ke kterému má dojit na základě Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) přijatého dne 15.3.2017 a musí být ještě schváleno Radou (do léta 2017) (dále jen „Evropské rozhodnutí“). 2. Uvedené Evropské rozhodnutí je vyústěním mnohaletých diskusí na úrovni EU (RSPG, EK) o dalším uvolnění rádiových kmitočtů (pásmo 700 MHz) pro mobilní služby. V tomto pásmu dosud vysílají sítě digitální terestrické (zemské) televize (dále jen „DTT“). 3. Důsledkem přijetí Evropského rozhodnutí bude odejmutí rádiových kmitočtů dlouhodobě přidělených digitální rozhlasové a televizní službě (UHF pásmo) ve prospěch mobilních služeb. 4. Celkově bude ve prospěch mobilních služeb předáno do roku 2020 43% pásma UHF. Přijímané Evropské rozhodnutí vede v zemích s vysokým podílem využití digitální zemské televize k nutnosti zajistit uvolnění těchto kmitočtů takovým způsobem, aby nedošlo ke změně hospodářské soutěže na trhu šíření televizního signálu (v neprospěch této vysílací platformy) tzn., je třeba využít spektrálně efektivnější technologie. 5. Na základě několikaleté diskuse v souvislosti s přijetím Strategie správy spektra v roce 2015 přijala Vláda ČR 20. 7. 2016 zásadní politické rozhodnutí - Strategii rozvoje zemského televizního vysílání, jejímž cílem je včasné uvolnění rádiových kmitočtů pásma 700 MHz na základě sociálně citlivého a státem řízeného přechodu ze standardu DVB-T na standard DVB-T2 s cílem zachování bezplatného digitálního televizního vysílání ve stávajícím rozsahu a umožnit jeho udržitelný rozvoj. Při přípravě Strategie se vycházelo i z obsahu připravovaného Evropského rozhodnutí. 6. Strategií předvídaný proces přechodu digitálního zemského vysílání ze standardu DVB-T na standard DVB-T2 vychází z historické zkušenosti s přechodem z analogového na digitální vysílání, který v ČR probíhal v letech 2008-2012, kdy došlo k uvolnění kmitočtového pásma 800 MHz ve prospěch mobilních služeb (tzv. digitální dividenda). Tyto kmitočty byly přiděleny prostřednictvím aukce mobilním operátorům k realizaci sítí LTE. Důsledkem přechodu z analogového na digitální vysílání bylo snížení podílu platformy zemského televizního vysílání z 80% na 60%. Z tohoto procesu vytěžily nejvíce satelitní a kabelové platformy, které v důsledku různých komplikací s přechodem (nedostatečná penetrace koncových zařízení, problémy s příjmem signálu, ladění antén atd.) mohly využít této příležitosti k prodeji svých placených služeb divákům. Relevantní informace k jednotlivým tezím ve Stanovisku (kurzívou jsou uvedeny teze ze Stanoviska) Ad 1) Zvolené řešení je v neprospěch spotřebitele/televizního diváka/daňového poplatníkaŽádné dotace nesměřují ke spotřebiteli (jako např. ve Francii) Přímé dotace spotřebitelům, divákům užívajícím platformu zemského televizního vysílání nejsou ve schválené Strategii uvažovány. Jde o cca 60% domácností, tj. cca 2,5 milionu domácností. Při dotaci ve výši 500 Kč na domácnost (set top box pro pozemní vysílání) by dotace zatížily státní rozpočet částkou cca 1.3 mld.Kč. V případě dotací do satelitních set top boxů by se jednalo o částku cca. 7.5 mld. Kč (3 000 Kč na domácnost). Stát však počítá se „nepřímou kompenzací“ prostřednictvím kompenzace nákladů, vyvolaných pro diváky vhodnou a možnou dobou souběhu vysílání ve standardech DVB-T2 a DVB-T (simultánní vysílání), které umožní domácnostem přirozenou obměnu televizních přijímačů během souběžného vysílání DVB-T a DVB-T2. Jde o postup, který je aplikován např. v Rakousku. Stát rovněž počítá s určitou podporou sociálních a zdravotních zařízení v rámci finalizace přechodu na DVB-T2 na základě zkušeností z přechodu na digitální TV vysílání (cca 60 mil. Kč bylo využito pro tato zařízení). • Spotřebitel nemá právo volby, zda si za dotaci pořídí novou TV/STB či jiné zařízení pro příjem TV signálu (např. po kabelu nebo přes satelit) tak, aby maximalizoval kvalitu příjmu televizního vysílání. Tento závěr je mylný. Přechod na DVB-T2 prostřednictvím simultánního vysílání ve 2 standardech i bez použití dotací umožnuje všem domácnostem se svobodně rozhodnout o koupi vhodného přijímacího zařízení. V žádném případě neomezuje spotřebitele v tom, jaké zařízení si koupí. Tím, že není plánována plošná dotace, nejsou domácnosti žádným způsobem omezovány ke koupi určitého zařízení. Trh spotřební elektroniky TV přijímačů ve velké většině dodává TV vybavené všemi tunery (tj. umožňují příjem terestrické, satelitní i kabelové TV), není prakticky preferována žádná technologická platforma. Přestože domácnosti již dnes disponují televizory i s podporou satelitního kabelového příjmu, zůstává z jejich strany vysoká preference pozemního televizního vysílání. Ad 2) Zvolené řešení je pouze ve prospěch soukromého zahraničně vlastněného subjektu České Radiokomunikace a její dceřiné společnosti Czech Digital Group a.s. a další společnosti Digital Broadcasting s.r.o. tyto společnosti si za peníze daňových poplatníků pořídí zdarmaNové televizní vysílače, head-endy, anténní systém. Tato informace není pravdivá. Přechod na DVB-T2 počítá pouze s kompenzací za zajištění služby šíření simultánního vysílání po určitou dobu. Konkrétně se jedná o provozní náklady související se zajištěním provozu přechodových sítí v období 2017 – 2020/2021. Strategie nepředpokládá a ani návrh zákona, že by byly plně hrazeny investiční náklady spojené s realizací nových sítí ve standardu DVB-T2. Režim úhrady nákladů vyvolaných externím zásahem do přídělů rádiových kmitočtů je již dlouhodobě zakotven ve stávající právní úpravě - zákonu o el.komunikacích (§27 odst. 6 ZEK). Předkládaná diginovela pouze řeší úhradu specifických nákladů na simultánní vysílání, přeladění stávajících DVB-T síti a očekávané vyvolané náklady spojené s reorganizací rádiového spektra z hlediska rušení signálu. Jedná se tedy o náklady vyvolané vynucené z důvodu nutnost uvolnit kmitočtové pásmo 700 MHz. Kompenzaci nákladů vyvolaných uvolněním kmitočtového pásma 700 MHz předpokládá i Evropské rozhodnutí (čl.6, recitál čl.21). Vládou schválená Strategie předpokládá, že veškeré kompenzace budou notifikovány Evropskou komisí. Nemůže tak dojít k nedovolené veřejné podpoře. • 30 nových kanálů, v každé ze 3 DVB-T2 vysílacích sítích, které mohou následně zpoplatnit, stát jim zdarma bez výběrového řešení přidělí rádiové kmitočty na provozování TV vysílání do roku 2030, čímž stát přijde o 11 – 20 mld. Kč. Toto tvrzení není pravdivé. Jedna přechodová síť DVB-T2 disponuje kapacitou cca. pro 18 televizních kanálů v SD rozlišení, nikoli 30 kanálů, jak argumentuje ČASO. Přechodové DVBT2 sítě budou primárně sloužit pro vysílání TV kanálů, které jsou šířeny v současných DVB-T sítích s cílem zajistit bezplatný televizní příjem v době vypínání DVB-T sítí. Strategie schválená vládou nepočítá s tím, že by v přechodových sítích DVB-T2 bylo možno provozovat placené televizní stanice. Následné zpoplatnění televizního vysílání je obchodním rozhodnutím konkrétního televizního provozovatele. Již dnes však mohou komerční televizní stanice vysílat placenou televizi v DVB-T. Nelze proto tvrdit a spekulovat, že jde o možnou podporu další placené TV platformy. Základním cílem Strategie je zachování pozemní televizní platformy s možností bezplatného vysílání. Změna příslušných přídělů rádiových kmitočtů musí být provedena v souladu s platným zněním zákona o el. komunikacích na základě příslušných ustanovení tohoto zákona, který tento důvod předvídá – změna z důvodu rozhodnutí Evropské unie a mezinárodních smluv. O změně bude rozhodovat Český telekomunikační úřad. Stanovení doby platnosti musí odpovídat příslušné technologii a její životnosti. Evropské rozhodnutí stanoví rok 2030 jako základní milník, do něhož členské státy musí garantovat ochranu rádiových kmitočtů pro potřeby rozhlasového a zemského televizního vysílání (článek 4 Evropského rozhodnutí). Ad 3) Spotřebitelé/daňoví poplatníci dostanou • kvalitu vysílání v SD (z roku 1963) Tato informace není pravdivá. Kvalita televizního vysílání nezůstává na úrovni SD roku 1963, kdy se vysílalo analogově a černobíle. Kvalita v digitálním vysílání se neustále zvyšuje. Právě přechod na DVB-T2 umožní, podle rozhodnutí provozovatelů, TV vysílání využít vyšší kvalitu např. HD i v rámci DTT platformy. Programy ČT třeba bude možné vysílat plně v HD kvalitě. Přechod na DVB-T2 umožní hlavně efektivnější využití rádiových kmitočtů při zachování stávajícího pokrytí TV signálem a TV provozovatelům umožní větší možnosti ve volbě TV standardů. • zhoršení nebo znemožnění příjmu v horských oblastech a ve velkých městech Toto tvrzení není pravdivé. Přechodem na samotný standard DVB-T2 nemůže dojít ke zhoršení či znemožnění příjmu v horských oblastech a velkých městech. Při důsledné realizaci přechodu na DVB-T2, se kterým počítá Strategie, to nemůže nastat. DVB-T2 je moderní technologií, která vedle úspory kmitočtů v porovnání s DVB-T, zajišťuje velmi kvalitní pokrytí televizním signálem. Dodržení pokrytí signálem je jedním z hlavních předepsaných kritérií využití rádiových kmitočtů a výstavby sítí a nepochybně bude kontrolován příslušným mechanismem (ČTÚ), který se osvědčil i při přechodu z analogového na digitální vysílání. • nutnost vynaložit náklady na pořízení nové TV/STB za cca 5 mld. Kč a další náklady, přičemž se to celé zopakuje za 10 let při přechodu na nový standard Toto číslo je blízké odhadu vyvolaných nákladů domácností, jak je uvedeno ve vládní Strategii. Skutečný výdaj na pořízení přijímacích zařízení domácností se bude odvíjet od cenové nabídky adekvátních přijímacích zařízení a dalších faktorů. Na snížení vynucených výdajů domácností se bude podílet i dostatečně dlouhá doba simultánního vysílání. V důsledku výrazně rychlejší adopce kompatibilních DVB-T2 přijímačů na maloobchodním trhu, než který předpokládá Strategie, budou reálné náklady domácností výrazně nižší, protože naprostá většina již dnes prodávaných televizorů bude fungovat i po roce 2020. Menší část televizních diváků, kteří neobmění TV přijímač přirozeným způsobem, bude moci řešit přechod na DVB-T2 nákupem set top boxu v hodnotě cca. 500 Kč. Úvahy o opakování za dalších 10 let jsou velmi spekulativní. Za 10 let bude zcela odlišná situace u všech jednotlivých technologických platforem na trhu. Realizace Strategie předpokládá dodržení cílového řešení 5-6 sítí pro zemské televizní vysílání, což odpovídá platnému mezinárodního plánu GE06. Při běžném vývoji trhu – tzn. bez vnějšího zásahu, který je požadavek na vynucené uvolnění rádiových kmitočtů – lze předpokládat, že dojde k přirozenému vývoji na trhu v důsledku inovativních řešení a nových technologií bez nutnosti jakéhokoli státního zásahu. Ad 4) Zvolené řešení je pro spotřebitele nejdražší možné Spotřebitel zaplatí společnostem ČRA, CDG a DB cca 11-20 mld. Kč formou udělení bezplatných přídělů rádiových kmitočtů na provozování příslušných vysílacích sítí do roku 2030 Toto tvrzení je nepravdivé. Spotřebitel neplatí uvedeným společnostem žádnou takovou částku. Příděly radiových kmitočtů pro šíření zemského televizního signálu slouží pro televizní vysílání a proto je nelze přirovnávat k přídělům radiových kmitočtů pro mobilní služby, které mohou monetizovat mobilní operátoři prodejem mobilních služeb. Prodlužování přídělů kmitočtů bude provedeno na základě Zákona o elektronických komunikacích. V Německu, kde již proces přechodu na DVB-T2 probíhá, prodloužil německý regulátor operátorům pozemních televizních sítí příděly kmitočtů bezplatně do roku 2030. • Spotřebitel zaplatí 5 mld. Kč za nové televize/set-top boxy Uvedené číslo odpovídá údajům uvedeným ve Strategii. Reálné náklady však budou výrazně nižší s ohledem na rychlejší adopci kompatibilních DVB-T2 přijímačů, takže naprostá většina již dnes prodávaných televizorů bude fungovat i po roce 2020. • Spotřebitel zaplatí 1 mld. Kč za vybudování a několikaletý provoz přechodových sítí DVB-T2, přeladění stávajících DVB-T sítí, přepnutí stávajících DVB-T sítí Spotřebitel neplatí za uvedené činnosti. Na úhradu nákladů vyvolaných vynuceným uvolněním pásma 700 MHz jsou použity finanční prostředky z Radiokomunikačního účtu, do kterého přispívají na základě zákona všichni uživatelé radiových kmitočtů. Uvedená částka 1 mld Kč za vybudování a několikaletý provoz přechodových sítí DVB-T2 je spekulativní a neodpovídá kvalifikovaným odhadům. Vládní Strategie na základě příslušných analýz (odhad nákladů dle ceníků technologických dodavatelů) dospěla k cca. poloviční částce. Režim úhrady nákladů na přeladění sítí a přepnutí sítí je zakotven v platném zákoně o el. komunikacích (§27 odst. 6 ZEK). Očekávání operátorů sítí k jejich úhradě je v rámci platného zákona legitimní a v souladu s platným právním rámcem. • Taková finanční podpora je rozporu s platnými právními předpisy na národní i evropské úrovni – jako příklad je možné uvést rozhodnutí EK 2016/2395 ze dne 5.8.2016 o nedovolené státní podpoře operátorům zemského televizního vysílání při zavádění DVB-T na území Španělska Toto srovnání je nesprávné a nelze použít. Srovnávání kompenzací a podpory v rámci procesu uvolňování rádiových kmitočtů pásma 700 MHz a kompenzací a podpory v rámci přechodu analogového na digitální vysílání nelze srovnávat a aplikovat. Jde o diametrálně odlišné situace, které jsou založeny na zcela jiných skutkových okolnostech. Ve Španělsku se jednalo o podporu pro budování nových vysílačů v téměř neobydleném území, což bylo neefektivní použití finančních prostředků, a tato podpora navíc nebyla notifikována Evropskou komisí. Diginovela jednoznačně předpokládá, že úhrady nákladů podle §27 ZEK mohou být provedeny až po příslušném výsledku notifikačního jednání u Evropské komise podle příslušných pravidel o posuzování veřejné podpory. Tato notifikační jednání byla již zahájena. • Spotřebitel zaplatí arbitráže, které ČR prohraje s provozovateli kabelového, satelitního a IPTV vysílání, kteří se budou soudit o náhradu škody a ušlého zisku v řádu stovek milionu Kč Tento výrok navozuje dojem, že existují nějaké arbitráže, případně, že takové arbitráže budou zahájeny ze strany uvedených provozovatelů. Přitom není jasné, jaký ušlý zisk budou tyto platformy uplatňovat. Strategie jednoznačně říká, že základním cílem je udržení stávajících poměrů technologických platforem na trhu, tj. aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže. Uvolnění rádiových kmitočtů prostřednictvím přechodu na spektrálně efektivnější platformu se provozovatelů kabelového, satelitního a IPTV vysílání vůbec netýká. Procesu přechodu ze standardu DVB- T na DVB-T2 se neúčastní. Ad 5) Zvolené řešení reflektované v návrhu zákona o el.komunikacích je v rozporu s evropskou legislativou, tj. usnesením EP ze dne 15.3.2017, které stanovíZvolené řešení musí být technologicky neutrální, tj. nemůže upřednostnit jednu vysílací technologii (terestrické vysílání) před ostatními (satelitním, kabelovým, IPTV vysílání) Uvedené tvrzení je mylné. Samotné Evropské rozhodnutí o uvolnění rádiových kmitočtů není technologicky neutrální, neboť se negativně dotýká jen jedné technologické platformy – zemského televizního vysílání. Alternativní technologické platformy naopak mohou získat vylepšením své pozice na trhu, pokud by byl zvolen nevhodný postup uvolnění kmitočtů. Evropské rozhodnutí navíc výslovně doporučuje využití technologie DVB-T2 a kompresní kodek HEVC. • Dotace poskytovaná v souvislosti s uvolnění pásma 700 MHz má směřovat ke spotřebitelovi, televiznímu divákovi Evropské rozhodnutí (recitál 20, 21 a článek čl.6 ) neuvádí mezi adresáty kompenzací jen diváky (koncové uživatele) ale i vysílací společnosti. Je nutno zdůraznit, že navrhovaná kompenzace ve formě služby simultánního vysílání je směrována ve prospěch diváků. • Usnesení EP předjímá, že zvolený postup nesmí být v rozporu s národními právními předpisy, tj. nestanoví ani neumožňuje přidělit v rozporu se ZEK zdarma nové příděly rádiových kmitočtů pro technologicky pokročilejší způsob vysílání (DVB-T2) operátorům těchto nových DVB-T2 sítí Zvolený postup vyvolané změny přídělů rádiových kmitočtů je zcela v souladu s platným zákonem o el. komunikacích, který provedení změny přídělu výslovně umožňuje. Tento postup je i v souladu s Evropským rozhodnutím (recitály 13-15,19 a 20) • Českým Radiokomunikacím mají směřovat jen kompenzace za uvolnění pásma 700 Mhz. Vzhledem k tomu, že u 2 ze 3 komerčních vysílacích DVB-T sítí končí platnost jejich rádiových kmitočtů před 30.6. 2022, jediným příjemcem kompenzace, kterou by stát měl podle ZEK hradit, by byla společnost CDG, platnost jejíhož přídělu rádiových kmitočtů končí v lednu (10.) 2024, přičemž výše této kompenzace by nemusela přesáhnout 100 mil.Kč Uvedené tvrzení je mylné a zavádějící. Všechny 4 příděly rádiových kmitočtů překračují časový rámec 30.6.2020 tj. termínu určený Evropským rozhodnutím k uvolnění rádiových kmitočtů pásma 700 MHz. Vládou přijatá Strategie stanoví termín, který je velmi blízký požadovanému termínu s cílem co nejdřívějšího uvolnění rádiových kmitočtů pásma 700 Mhz pro mobilní služby. Tento termín byl stanoven i s ohledem na tlak sousedních administrativ (Německo, Rakousko), které uvolňují toto radiové kmitočty ještě dříve, a je proto nezbytné zamezit přeshraničnímu rušení. Uvedený návrh ČASO zamlčuje negativní dopady odkladu do státního rozpočtu i oddálení pozitivní přínosy pro celou společnost. • Stát má tak možnost vyhlásit výběrové řízení na udělení přídělů rádiových kmitočtů pro DVB-T2 vysílací sítě za vysoutěženou cenu, podobně jako u mobilních operátorů v aukci na provozování 4G sítí Stát nemá tuto možnost. Evropský právní rámec ani národní to neumožňuje. Jde o spekulaci. Ad 6) Návrh řešení Návrh novely zcela přepracovat Navržená Diginovela odpovídá požadavkům Strategie a věcnému záměru zákona. Požadavek na přepracování zákona je vznesen pouze účelově. Jde o snahu oddálit celý proces. Včasná nerealizace přechodu by měla destruktivní vliv na pozici platformy zemské televizního vysílání a přinesla jednoznačné výhody pro satelitní a kabelovou platformu. • Připravit nový plán na uvolnění pásma 700 MHz v ČR s ohledem na zásadu technologické neutrality a po konzultaci se všemi subjekty Jde o nerealizovatelný požadavek. Evropské rozhodnutí o uvolnění rádiových kmitočtů není technologicky neutrální, neboť se negativně dotýká jen jedné technologické platformy – zemského televizního vysílání. Není tedy možné uvolnit pásmo 700 MHz jiným způsobem. • Návrh o odložení uvolnění pásma 700 MHz do 2022 Takový návrh je nepochybně snahou o oddálení výhod, které stát a občané získají z dalšího rozšíření dostupnosti služeb mobilního broadbandu. • Vyžádat si doporučení EK Česká republika je suverénní stát, který nemá povinnost konzultovat tyto záležitosti s Evropskou komisí. Radiové kmitočty jsou národní statek, se kterým nakládá každý stát v souladu se svými právními předpisy. Rozhodnutí EP a Rady navíc stanovuje, aby členské státy připravily vlastní plán uvolnění pásma 700 MHz na základě národních podmínek a mezinárodní kmitočtové koordinace, která má být dokončena do konce roku 2017.

Asociace satelitních operátorů vysvětluje

06. dubna 2017 11:17
 
  1. Diváky přijímající televizní vysílání pozemní cestou čeká s největší pravděpodobností investice do nového televizoru, případně do set-top boxu. Stávající pásmo kmitočtového spektra 700 MHz je totiž nutné uvolnit mobilním operátorům pro rozvoj jejich služeb. Tento proces je pro českého spotřebitele vynucený, a k tomu ho bude muset podstoupit už podruhé v posledních deseti letech.
  2. Podle některých médií se v Česku v jednu chvíli už už blýskalo na lepší časy. To když měl Pavel Dvořák, předseda expertní skupiny MPO přislíbit finanční podporu lidem, kteří budou muset obměnit televizor nebo si pořídit set-top box. Nakonec z toho ale ministerstvo rychle vycouvalo a výrok Pavla Dvořáka oficiálně dementovalo.
  3. Ano, je to tak. Existují sice set-top boxy, které lze využít pro dva televizory zároveň, ale copak má někdo v jedné místnosti dvě televize? Pokud jsou v domácnosti dvě televize, ale každá je umístěna v jiném pokoji, znamená to, že si majitel bude muset pravděpodobně pořídit obě nové, v levnějším případě bude muset ke každé zakoupit samostatný set-top box.
  4. Stejně jako v minulosti nastal problém v souběhu sítí LTE a digitálního pozemního vysílání, i v budoucnu bude hrozit rušení od mobilních sítí. DVB-T2 má navíc odlišné rádiové vlastnosti od DVB-T, což způsobí, že dosah stávajících televizních vysílačů bude odlišný. To znamená, že tam, kde nyní signál je, příště být nemusí, ale i obráceně. Týká se to zejména oblastí s hornatým terénem a hustě zastavěnými oblastmi s vysokými domy.
  5. Dalším z výdajů, které čekají na některé příjemce televizního vysílání, bude úprava společných televizních antén označovaných zkratkou STA. To se bude týkat lidí nacházejících se v domech s více byty, například v panelácích. Multiplexy DVB-T2 budou totiž fungovat na jiných kanálech než stávající DVB-T sítě. Obyvatele těchto bytových domů tak čeká výměna takzvaných kanálových vložek v hodnotě až několika desítek tisíc korun.