logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Značení falešných zpráv nefunguje, leda tak opačně…

17. listopadu 2017 / Zdeněk Duspiva
S nástupem a někdy s až alibistickým démonizováním falešných zpráv (“fake news“) se vyrojilo mnoho neziskových i „státních“ agentur a institucí na napravování věcí na „pravou míru“. Přidávají se k tomu i provozovatelé některých vlivných sociálních sítí a sociálně-informační inženýrství by rády zkusily (zkouší ...)  i další instituce, firmy i  vlivové struktury. Označení kontrolovaných zpráv štítkem „pochybné“ či „nepravdivé“ ale přitom podle mnoha průzkumů i zkušeností může způsobit, že se někteří lidé budou naopak o takové zprávy ještě více zajímat a více je číst i jim případně i věřit… Ani Facebook svojí vlastní aktivitou revizí pravosti zpráv (kterou zavedl spolu se společnostmi AP a Snopes) příliš jasněji nepomáhá zodpovězení rizikových otázek účinnosti a optimalizaci zásahů ani více nepřiblížil metodu hodnocení.   Podobně problematické a s nejasným efektem jsou i snahy provozovatelů klíčových globálních prohlížečů a vyhledávacích služeb (Google ad.). Aktivity provozovatelů Facebooku v této sféře a dopady podobných zásahů prověřilo několik analýz. Podle studií k umísťování značek k informacích, že jsou tyto zprávy tzv. "zpochybněny třetími osobami" má podle řady z nich jen velmi mírný dopad na vnímání lidí. Další informace přinesl například pracovní dokument, který zveřejnili experti z Yale University (profesor psychologie Gordon Pennycook a profesor ekonomie David G. Rand). Oba autoři jsou pak mj. i tvůrci dokumentu o "kognitivních psychologických profilech" lidí, podléhajícím falešným zprávám a o roli lidské "křivosti receptivity". Zmíněná studie zahrnovala celkově 7,534 účastníků, kteří posoudili přesnost tzv. falešných zpravodajských článků, v sedmi různých iteracích, v nichž výzkumníci ukázali účastníkům příběhové titulky (ze skutečných článků, jak skutečných, tak zhotovených, publikovaných na Facebooku v letech 2016 nebo 2017). Výsledný názor není překvapivý -  kromě mírného účinku „označování“ se prokázal nakonec spíše účinek opačný - u některých skupin lidí tím může dojít k tomu, že označování má naprosto opačný účinek – podporu a něco na způsob „dobré reklamy“. Úplný dokument je zde (PDF). Facebook nakonec svoji aktivitu postupně tlumí s odůvodněním, že šlo o „krátkodobý experiment“. Možná i proto, že svět, společnost, názory a ani informace nejsou černobílé. Jde-li o profesionální mediální a informační manipulace, pak jde vždy o promyšlenou kombinaci pravdy, polopravdy i nepravdy. A hlavně – hlavním cílem provozovatelů je především zisk, byť jistě s určitou mírou odpovědnosti za nepřímé dopady do jiných oblastí. Je realitou, že informace a dezinformace od nepaměti patří k fungujícím nástrojům v lidském konání, v mediálním prostředí i v působení v rámci prosazování různých zájmů i v ovlivňování nálad i všech rozhodování. Stejně tak je s tím spojená již méně účinná snaha o korekce a regulaci jako i zmírňování dopadů … zejména pak v dnešní multimediální době internetové.     Celý článek

Kolotoč přání

11. listopadu 2017 / Irena Ryšánková
„A za jakých podmínek byste tedy na spolupráci přistoupili?“… „Paní redaktorko/pane redaktore, my jsme jasně deklarovali, že...“   Kolotoč stále stejných otázek a stále stejných odpovědí posledních dvou týdnů. Deklarace je akt jednostranný, spolupráce akt vícestranný. I na sex musejí být nejméně dva. Některé politické strany patrně dosud nepochopily, že kampaň skončila a je po volbách. Stále deklarují svou neochotu spolupráce s vítězem voleb i se zbytkem opozice.  No řekněte, taková spolupráce mezi ČSSD a ODS by byla mediálně výšťavná, ne? Novináři se stále týmiž otázkami snaží vydolovat z „lídrů“ (mimochodem, je docela zajímavé, jak se po sedmdesáti letech stále úzkostlivě vyhýbáme slovu „vůdce“, ačkoliv to je nejpřiléhavější český překlad), za jakých okolností by k nějaké spolupráci byli ochotni. Kdo a s kým. A za co. Pukliny se už objevují, ale stále jich není dost. Nikomu není divné, že otázkami, kladenými stále dokola, umožňují jejich kladeči v podstatě neustálé kolovrátkové opakování volebních programů. Že by pro případ předčasných voleb? Proč se zatím nikdo nahlas neptá politických stran „a chcete tedy předčasné volby?“ Ano nebo ne?  No, to by možná chtěly, ale kdo by to zaplatil… Kasy jsou prázdné, naděje menší a menší. Mediální svět se ocitá ve zvláštním vzduchoprázdnu. Všichni jsou stále zakopaní na pozicích, v nichž něco chtějí a na něco čekají. O vlnky se postarali jedině Piráti, kteří se již stačili drobně mediálně znemožnit, lavírováním kolem podpory kandidáta ANO na předsedu sněmovny. Že by je již Jakub Horák opustil a šel dělat kampaň Topolánkovi? Ostatně, v neustále se točícím kruhu povolebních vyjednávání, z nichž není možné se dozvědět cokoliv jiného (kromě toho, že Eliška Kaplicky by byla ráda ministryní kultury, ale Babiš jí to, podle všeho, nenabídl), je budoucí prezidentská volba spásným záchranným kruhem, zaplňujícím mediální prostor. Role jsou jasně rozděleny.  Padouch Zeman, hrdina… no, kdo vlastně?  Přízeň médií je vrtkavá, a tak po miláčkovi Michalu Horáčkovi následoval miláček Jiří Drahoš. I ten rychle vybledl. Kdo bude další, těžko říct.  Kuňkají všichni stejně. Nejlepšími mediálními matadory se zatím ukazují chlapci a dívky z Žít Brno, kteří po mediální kauze „I want more!“  prohlásili Miloše Zemana za umírajícího starce a teď autor statusu zmizel. Status také. Prý nečekal takovou (drsně negativní) odezvu. Co tedy čekal a proč to napsal? Poučení: Nemyslete. Když myslíte, nepište. Když píšete, nepodepisujte. A když podepíšete, tak se pak nedivte, že zaplatíte. Další mediální figurou těchto podivně prázdných dní je Jiří Paroubek, toužící zachraňovat ČSSD. Ta se ale od něj zachránit nechat nechce.  Paroubkovy dny jsou, zdá se, nyní pestré. Hvězda mediální scény na obrazovkách počítačů chodí jako robot, klape čelistmi a cvičí, podává desítky trestních oznámení na svou budoucí exmanželu, našel si jinou budoucí exmanželku a touží po návratu na politické výsluní, odkud se vykopl sám. Troufám si říct, že právě za Jiřího Paroubka se ČSSD začala potápět. Je ale pravda, že po vítězství, které nebylo zářivé a fenomenální, z ČSSD odešel středem. Ihned.  Jeho nejbližší spojenec Benda odešel k neonacistům, jeho podržtaškové se dnes k němu nehlásí. I kolem současné sociální demokracie panuje rádiový klid.  Na obrazovkách se její představitelé téměř neobjevují, strnulí katastrofou. Lidi je stále nezačali zajímat. Bohuslav Sobotka místo sebekritiky a totálního odchodu z politiky volí (pokud se už objeví) kritiku všech ostatních. To ostatně Jiří Dienstbier taky. Prohra je někdy dobrá. Ukáže se, kdo je fňukna a kdo chlap. Nemám dojem, že by u sociálních demokratů bylo těch chlapů nějak příliš. A supi příštích voleb čekají. Vědí, že se dočkají. Andrej Babiš má před sebou dvě možnosti. Buď bude první dva roky dělat víceméně levicovou politiku a vymaže z povrchu zemského ČSSD i KSČM, které se rázem stanou zbytečné, nebo bude první dva roky dělat víceméně pravicovou politiku, a vymaže z povrchu zemského všechny strany pravicové. Může si vybrat. Druhé dva roky to může obrátit. Ano, bude líp. Pro všechny. Osm trpaslíků je moc i na Sněhurku. Média žijí ve zvláštních časech. Doba je příslovečně těhotná očekáváními na všech stranách, probíhají politická vyjednávání, kandidáti na prezidenta ohlásili kandidatury. Přitom se vlastně neděje nic. Budou Vánoce, během kterých nikdo nikomu nic nenadělí. Prozatím  se točíme v kruhu stejných otázek a stejných odpovědí a čekáme. Čekáme na příští pondělí a doufáme… Jak pravil Alexander Dumas v poslední větě románu Hrabě Monte Christo: "Smysl života je čekat a doufat". Celý článek

Stížnost posluchače Romana Doležala ohledně zaměstnanců ČRo, kteří se angažují v hnutí „Klinika“

09. listopadu 2017 / Jan Mrzena
V práci českých novinářů se projevoval aktivismus snad už od vydání prvních českých novin. Motivy i cíle aktivistů byly různé. Třeba emancipace českého jazyka a národa za císaře pána. Nebo budování nové demokratické republiky po první světové válce. Nebo budování socialismu po komunistickém puči, ale třeba i volání po normalizačním klidu na práci. Je evidentní, že aktivismus může pomáhat porodit věci pozitivní, ale umí přinést i tmu a mráz. V naší žhavé současnosti se u novinářů setkáváme i s aktivismem zcela jiné kategorie. Aktivismem adorujícím porušování zákonů, tedy aktivismem, který lidem nepřináší nic dobrého, ale vytváří spíš blbou náladu a pocit, že musíme změnit tu naši zatuchlou demokracii. A třeba i za každou cenu, hlavně ať za nás osvícený velký vládce vše vyřeší. Média periodicky zahlcuje kauza Autonomního sociálního centra Klinika. Skupina aktivistů i přes soudní rozhodnutí zůstává v budově státu a majitel (Správa železniční a dopravní cesty) tahá za kratší konec.  Chtějí aktivisté dokázat, že moc českých zákonů není všemocná a zákony neplatí pro všechny?  Kam až celá kauza na českém rybníce dopluje? Kauza má charakter jakési tvůrčí revolty proti zavedeným pořádkům, a tak je novinářský aktivismus logicky na světě. Nevyhýbá se ani veřejnoprávním médiím. Pokud o kauze informují, je to správné. Ale když se ukáže, že zaměstnanci (či spolupracovníci) veřejnoprávního média jsou součástí Autonomního sociálního centra Klinika, je velký problém na světě. V minulých týdnech ho řešili v Českém rozhlasu. Připojuji plně znění stížnosti posluchače Romana Doležala, odpověď rady i vyjádření vedení Českého rozhlasu (konkrétně šéfredaktorky Rádia Wawe Ivy Jonášové a ředitelky programu Evy Hazdrové Kopecké). Názor si čtenář může udělat sám, ale je evidentní, že každý dopis mluví o něčem jiném. A jádro pudla se vytrácí. Text stížnosti: Dobrý den, jak je možné, že zaměstanci ČR Jakub Ort (http://www.rozhlas.cz/lide/radiowave/_osoba/3814) a Martina Malinová (http://www.rozhlas.cz/radiowave/prescaru), kteří jsou placeni z mojich daní a koncesionářských polatků, se angažují v krajně levicovém uskupení "Klinika" (https://klinika.451.cz/) a odmítají respektovat opakované soudní nařízení na vyklizení nelegálně zabraného a obývaného objektu? http://praha.idnes.cz/klinika-vyklizeni-soud-0vk-/praha-zpravy.aspx?c=A170905_103457_praha-zpravy_zuf http://praha.idnes.cz/zastupitelstvo-bude-jednat-o-petici-squateru-z-kliniky-pj7-/praha-zpravy.aspx?c=A160330_104710_praha-zpravy_nub https://klinika.451.cz/2016/02/autonomni-socialni-centrum-klinika-zada-o-zmenu-ucelu-v-uzivani-stavby/ Některé levicové "aktivisty" zastávající víceméně stejné myšlenky jako lidé angažující se v uskupení "Klinika" označila FBI za "domáci teroristy". Jak výše uvedené skutečnosti hodláte řešit? Děkuji Roman Doležal Odpověď Rady ČRo : Vážený pane Doležale, děkujeme za Váš podnět, o vyjádření jsme prostřednictvím generálního ředitele požádali příslušného člena vedení Českého rozhlasu. Poskytla ho ředitelka Programu Českého rozhlasu Eva Hazdrová Kopecká. Rada Českého rozhlasu se s jejím vyjádřením, které k naší odpovědi přikládáme, seznámila a považuje ho za vyčerpávající. Rada Českého rozhlasu si nechává pravidelně zpracovávat nezávislé odborné analýzy na vybraná témata. Z nedávné diskuze radních vyplývá, že jedním z nich by v blízké době mohlo být právě vysílání stanice Radio Wave. Zmíněné analýzy pak přinášejí zpětnou vazbu, jak Český rozhlas plní svoji veřejnoprávní funkci, dodržuje Zákon o Českém rozhlase a jeho Kodex. Ještě jednou děkujeme za Váš zájem o Český rozhlas, věříme, že zůstanete jeho posluchačem. S přátelským pozdravem jménem Rady ČRo Hana Dohnálková, předsedkyně Vyjádření vedení ČRo: Vážený pane Doležale, děkuji Vám za dotaz, který nevnímám jako negativní reflexi našeho vysílání, ale protože souvisí s našimi externími spolupracovníky, požádala jsem o vyjádření šéfredaktorku stanice ČRo Radio Wave, Mgr. Ivu Jonášovou, do jejíž gesce redaktorská činnost zmíněných externistů patří, resp. patřila. Zde její reakce: Martina Malinová ani Jakub Ort nejsou zaměstnanci Českého rozhlasu, ani v minulosti v Českém rozhlase zaměstnáni nebyli. Martina Malinová externě přispívala do magazínu Přes čáru a Radio Wave již tuto spolupráci ukončilo. V současnosti pořad připravují Hana Kuncová a Dalibor Zíta. Jakub Ort je jedním z externích autorů a moderátorů pořadu o náboženství a spiritualitě Hergot!, který připravuje společně s Petrem Wagnerem, Dominikem Čejkou, Janem Škrobem a Fatimou Rahimi. Příležitostně rovněž přispívá do komentářové rubriky Prolomit vlny, v níž Radio Wave uveřejňuje názory externích komentátorů, příležitostně Radio Wave publikuje jeho příspěvky na náboženská a sociální témata. Ve zmiňovaných formátech se nevěnuje tématu autonomního sociálního centra Klinika. Dění okolo Kliniky patří k tématům, jimiž se stanice pro mladé a mladě smýšlející posluchače zabývá, informuje o něm a reflektuje jej však prostřednictvím příspěvků jiných externích a interních redaktorů. Mgr. Iva Jonášová šéfredaktorka Radia Wave Dodávám, vážený pane Doležale, že interní zaměstnanci i externí spolupracovníci Českého rozhlasu jsou povinni řídit se pravidly vyplývajícími z pro ČRo základních dokumentů (Zákon o ČRo, Kodex ČRo, v případě zpravodajské oblasti Žurnalistickými zásadami ČRo Radiožurnálu), a jejich významné porušení je pro nás důvodem k různým formám sankcí, v nejzazším případě i k ukončení spolupráce s ČRo. Věřím, že profesionalita a objektivita rozhlasových žurnalistů je prokazována dnes a denně na všech 22 stanicích Českého rozhlasu, a přála bych si, aby našla ocenění i u Vás.

Mgr. Eva Hazdrová Kopecká ředitelka Programu

Celý článek

Stížnost posluchače Martina Komárka ohledně zveřejnění soukromého rozhovoru Andreje Babiše

03. listopadu 2017 / Jan Mrzena
Rada Českého rozhlasu není zásobována stížnostmi na vysílání tak, jako její televizní kolegyně. Přesto, nebo spíš právě proto mohou některé stížnosti vést k obecnějším závěrům. Je zřejmé, že pohled politiků na vysílání zpravodajství a publicistiky je zcela opačný, než pohled žurnalistů. To vyplývá z podstaty práce obou účastníků sporu - stížnosti. Zajímavost se pak zvýší ve chvíli, kdy stížnost píše novinář, ale je v té chvíli politikem. Koření sporu se přirozeně zvýší, kdy média začnou pracovat s materiály, které bůh ví jak vznikly, šíří se kdo ví odkud a jsou zveřejňovány na anonymních profilech či účtech. Je vhodné zveřejňovat (byť jako součást zásadních kauz) v Českém rozhlase úryvek soukromého rozhovoru? Je to etické a férové? Nebo takové metody používá spíše aktivistická či bulvární žurnalistika? A co načasování do doby před volbami? Pro ilustraci zveřejňuji stížnost Martina Komárka, kterou poslal Radě Českého rozhlasu. Kontrolní orgán, tedy rada, na stížnost odpověděla na konci září. I její odpověď je zde v plném znění. Na závěr připojuji i vyjádření ředitele zpravodajství Jana Pokorného. Texty jsou v plném znění převzaty z webových stránek Rady Českého rozhlasu. Názor si čtenáři mohou udělat sami. Text stížnosti Vážení radní českého rozhlasu, Neobracím se na Vás jako poslanec, jímž už brzy nebudu, ani jako člen hnutí Ano. Obracím se na Vás jako bývalý komentátor, který ctí pravidla slušné žurnalistiky a jako občan, který má smysl pro fair play. Jsem naprosto přesvědčen, že zveřejnění úryvku ze soukromého rozhovoru Andreje Babiše porušuje všechny zásady kvalitní žurnalistiky a tím pádem i vnitřní pravidla českého rozhlasu. Neexistuje totiž žádný veřejný zájem, který by omlouval zveřejnění úryvku ze soukromého rozhovoru ve veřejnoprávním médiu. Domnívám se, že byl navíc hrubě porušen zákon o českém rozhlasu. Vážím si rozhlasu jako seriózního a slušného média. Tento přešlap je podle mého ojedinělý. Závažný je zejména proto, že přichází těsně před volbami a redaktoři čro zjevně neprofesionálně skočili na špek někomu, kdo chce volby ovlivnit. Vzhledem k blízkosti jejich termínu snažně prosím o urychlené vyřízení stížnosti. S úctou, Martin Komárek Odpověď Rady ČRo Vážený pane Komárku, děkujeme za velmi zajímavou stížnost týkající se oblasti veřejného zájmu ve vysílání Českého rozhlasu. Rada Českého rozhlasu požádala prostřednictvím jeho generálního ředitele o vyjádření příslušného člena vedení média. To poskytl ředitel Zpravodajství Jan Pokorný a Rada ho přikládá k této odpovědi. Rada Českého rozhlasu si v této souvislosti velmi pravděpodobně nechá vypracovat mediálně-právní analýzu, jejímž hlavním výsledkem by měla být odpověď na otázku, co lze či nelze ve vysílání publikovat v rámci veřejného zájmu. Měla by dát i jasnější stanovisko k článkům 19.1 a 19.2 Kodexu Českého rozhlasu, zda odvysíláním skryté nahrávky z jednání soukromých osob nedošlo k jeho porušení. O výsledcích této analýzy Vás budeme informovat. V této chvíli se Rada Českého rozhlasu spíše přiklání k názoru, že se o veřejný zájem nejednalo. Podobně je tomu tak i v jiných případech (například nedávné úniky soukromých e-mailů premiéra Bohuslava Sobotky či úniky informací ze živých spisů). V případě Vámi zmiňované nahrávky radní také brali v potaz informaci šéfreportéra týdeníku Euro Jana Hrbáčka. Ten v reakci na její zveřejnění ve vysílání Českého rozhlasu na sociálních sítích prohlásil, že zmíněnou nahrávku získal již před pěti lety a nepoužil ji proto, že neobsahuje žádné důležité informace. S přátelským pozdravem jménem Rady ČRo Hana Dohnálková, předsedkyně Vyjádření vedení ČRo Vážený pane poslanče, dovolte, abych Vás seznámil se skutečností, že v Českém rozhlase vždy pečlivě zvažujeme téměř veškeré myslitelné aspekty, než se rozhodneme podobné materiály zveřejnit. A vždy postupujeme podle zákona, Kodexu ČRo a dalších žurnalistických zásad a pravidel. A tak tomu bylo i v tomto případě. Než jsme část záznamu zveřejnili, nejprve jsme zjišťovali kdo je autorem a kdo vlastně na nahrávce mluví. Jde o záznam Andreje Babiše a dvou podnikatelů, kteří se ohrazují proti tomu že jim Andrej Babiš měl vzít nápad na založení jejich politické strany ANO. S Andrejem Babišem jsme mluvili, tuto část jednání potvrdil, byť ji viděl jinak. Tvrdil, že jim značku ANO nevzal, že s ním ale jednali, přiznal. Reagoval i na konkrétní citace ze záznamu. Reportéři mluvili přímo i s jedním z účastníků jednání Filipem Rajchartem. I on potvrdil autenticitu záznamu. Prohlásil, že autorem je jeho kolega, který ale v tuto chvíli je nezvěstný a zmizel. I pátrání našich redaktorů bylo bezvýsledné. Pan Rajchart popsal, co se na jednání děje i za jakých okolností k němu došlo. To jsme zveřejnili na konci června. Pokračovali jsme v ověřování dalších informací na nahrávce, jen připomínám – je to stále tentýž záznam jedné schůzky spíše politicko/obchodního charakteru. Nejde o soukromé povídání mezi přáteli. Redaktoři ověřovali tedy i další informace, Andrej Babiš nařknul kupříkladu bývalého prezidenta Klause z korupce. Vzhledem k tomu, že jsme k jeho tvrzení nenašli žádné další okolnosti, nezveřejnili jsme ho. Naopak, když Andrej Babiš na záznamu přiznal, že skrytě platil ODS, šlo o natolik závažné tvrzení, že jsme jej nemohli ignorovat. Zatímco Andrej Babiš na první část záznamu reagoval, na tuto druhou odmítl. ODS potvrdila, že oficiálně žádné peníze nedostala. Ani reportéři ČRo nenašli oficiální sponzoring. Skryté financování politických stran je téma zásadní, mimochodem i Andrej Babiš v minulosti tvrdil, že za ním chodili lidé se žádostí o peníze pro politické strany. V tomto kontextu pak nebylo možné ignorovat důkaz - co jiného je Babišovo dobrovolné přiznání. Jeho zveřejnění, kterému předcházelo důkladné pátrání, pak je zcela ve veřejném zájmu. Bez ohledu na to, jestli je nebo není před volbami. S pozdravem

Jan Pokorný ředitel Zpravodajství

Celý článek

Zajistit a neohrožovat svobodu a nezávislost médií veřejné služby

26. října 2017 / Martin Vadas
Český filmový a televizní svaz FITES pokládá svobodu a nezávislost médií veřejné služby za mimořádně důležitou součást vývoje demokratické společnosti, a proto se důrazně ohrazuje proti záměrům poslance Tomio Okamury, předsedy SPD, na zestátnění ČT a ČRo, jak je vyhlásil v pořadu 20 minut Radiožurnálu Českého rozhlasu 23.10.2017 – http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/kdyz-budeme-ve-vlade-zamerime-se-na-verejnopravni-televizi-i-rozhlas-rika-tomio-o kamura– 1763807 a v následných vyjádřeních do médií. Organizace filmových a televizních tvůrců se připojuje ke stanovisku Syndikátu novinářů a připomíná, že otázky nezávislosti, kontroly a věrohodnosti hospodaření médií veřejné služby jsou legislativně řešeny v novelách, které se nestihly projednat ve stávající sněmovně. Sněmovní tisk č. 965, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, je na stole a ředitelé obou médií by se měli přičinit na jejich případném dopracování tak, aby ministerstvem kultury vybraný a více než sedmdesáti lety praxe ověřený bavorský model mohl být uveden v život a zlepšil důvěryhodnost médií veřejné služby i v České republice tak, jako je tomu v Německu a dalších kulturních zemích Evropy. Martin Vadas, ​předseda FITES​ Celý článek

Reakce na výroky Tomia Okamury o Českém rozhlasu a České televizi

26. října 2017 / Monitor
Syndikát novinářů České republiky ostře odsuzuje výroky předsedy strany "Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD)" Tomia Okamury na adresu Českého rozhlasu, zvláště jeho zmínky o zestátnění Českého rozhlasu a České televize, protože takto by se média veřejné služby přímo podřídila politické moci. K poslání Českého rozhlasu a České televize naopak patří politickou moc kontrolovat.
Syndikát novinářů důrazně varuje před stupňováním útoků na nezávislost médií.
Více zde: http://syndikat-novinaru-cr-z-s.webnode.cz/news/reakce-na-vyroky-tomia-okamury-o-ceskem-rozhlasu-a-ceske-televizi/ Celý článek

Česká televize se připojila k prohlášení Českého rozhlasu

25. října 2017 / Petr Dvořák
Média veřejné služby jsou silná, nezávislá a v žádném případě neslouží politickým nebo ekonomickým cílům. Zřejmě proto jsou často terčem podobných útoků proti nimž je třeba stále znovu se důrazně vymezovat. vysokou důvěru, kterou u divák a posluchačů svobodná veřejnoprávní média mají, nemůže nikdy získat žádné státní médium. Petr Dvořák, generální ředitel České televize Celý článek

Předseda SPD Okamura svými výroky o zestátnění ČRo a ČT ohrožuje principy demokracie

24. října 2017 / René Zavoral
Český rozhlas se důrazně ohrazuje proti tvrzením předsedy SPD Tomia Okamury, která pronesl v pondělním rozhovoru v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu a která ohrožují demokratické principy, na nichž byla vybudována Česká republika. Hospodaření Českého rozhlasu bylo, je a bude vždy zcela transparentní. Úvahy o zestátnění médií veřejné služby by pak znamenaly pošlapání demokratického zřízení v naší zemi. Český rozhlas nemá žádné problémy s hospodařením, naopak hospodaří zcela transparentně a naplňuje beze zbytku všechna ustanovení, která mu ukládají příslušné zákony včetně zákona o veřejných zakázkách či registru smluv. Jeho zprávy o hospodaření pak byly bez výhrad schváleny Poslaneckou sněmovnou. Český rozhlas se rovněž nikdy nebránil tomu, aby bylo jeho hospodaření podrobeno kontrole NKÚ. Naopak tento postup uvítá. Zcela razantně Český rozhlas odmítá myšlenku pana Okamury o zestátnění médií veřejné služby. Podobný krok by byl bezprecedentním narušením demokratických principů, na kterých stojí Česká republika. Byl by to krok zpět k totalitnímu systému, kterého se česká společnost zbavila v listopadu 1989 po sametové revoluci. Zestátnění Českého rozhlasu a České televize by znamenalo potlačení svobody projevu, narušení objektivního a pravdivého informování veřejnosti. Český rozhlas je moderním, sebevědomým, nestranným a vyváženým médiem veřejné služby. Plní svoje poslání odpovědně a důsledně tak, jak mu ukládá zákon o ČRo i Kodex ČRo. Tvrzení pana Okamury na adresu Českého rozhlasu jsou nepravdivá, zcela nepodložená a zavádějící. René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu Celý článek

Prostoru v médiích měly strany letos víc než témat

21. října 2017 / Jan Mrzena
Na volby do Poslanecké sněmovny se politické strany připravují důkladně a dlouho. Musí sestavit kandidátky, napsat volební program, a nakonec vše prodat občanům. Pardon voličům. Volební výsledek je klíčový pro vliv i ekonomiku strany. Politika trpí palčivým hledáním témat, které by zaujaly. Charismatických osobností je málo a marketingových nápadů není nazbyt. Ale na scénu přichází média a udělala z horké fáze kampaně zábavu. Vyrobila produkt - formát. Produkt, do kterého se ochotně zapojili i politici. Média se k voličům dostanou přece jednoduše, na rozdíl od politických kampaní.Letos se předvolební zábavě dařilo. Zapojily se do ní všechny rozhodující mediální domy. Klasickými televizemi počínaje, úspěšnými internetovými deníky konče. Je debat a diskusí napočítal Erik Best přes třicet. Konzervativní zábavu zvolily Český rozhlas a Česká televize. Předvolební diskuse zahrnuly všechny kandidující strany a hnutí. Jejich počet opět narostl, tedy musel narůst i prostor ve vysílání. Volby se staly součástí mnoha publicistických pořadů a samotné diskuse se prodloužily, aby spektrum stran mohlo narůst na deset. I tak se v prostoru objevily stížnosti na to, že některé strany mají prostoru málo. Výtky směřovaly hlavně k tomu, že (podle stěžovatelů) Česká televize vlastně zredukovala rozhodování pro voliče na deset stran, které zvala do diskusí. Ani ve výtkách vlastně nic nového. Novinkou je snad jen zpovídání lídrů Janem Pokorným pro Český rozhlas téměř do chvíle otevření volebních místností. Také počty hostů v diskusích České televize byly větší, než jsme zvyklí, sítem volebního potenciálu prošlo celkem deset stran. To už je počet, který nutně omezuje diskusi a vede k monologu. Nebo dialogu pouze s moderátorem. Velké soukromé televize letos předvolební zábavě věnovaly tolik prostoru, jako nikdy dříve. Prima i Nova dávku uzpůsobily svým cílovým skupinám a pokusili se ji i přiměřeně zobchodovat. Rozruch vyvolal hlavně Nova Duel s Andrejem Babišem a Lubomírem Zaorálkem vysílaným ve čtvrtek večer v prime time. Sledovanost sice nepřekročila milion diváků, i tak tento večer byla nejvyšší. Rozruch Nova Duel vyvolal mezi politickými stranami. Politici přirozeně přeceňují vlastní (ne)účast v takovém zábavném formátu. Konkurence ten večer byla ale velká (fotbal, detektivka, Poslední slovo, Duel Jaromíra Soukupa). V této fázi kampaně platí víc, než jindy „méně je někdy více“. Andrej Babiš i Lubomír Zaorálek toho řekli v poslední době tolik, že Nova Duel už jim nepomohl, může spíš ublížit. Pokud se někdo rozhodl večer trávit u jejich zábavy, mohl sám sebe přesvědčit i o tom, že tyhle dva pány (a jejich strany) volit nebude. Pak bude hledat protestní alternativu nebo k volbám nepůjde vůbec. Nova Duel však přinesl jedno zásadní pozitivum. I přes několik pokusů změnit, či zastavit jeho vysílání, nakonec vysílán byl a v plánovaném formátu i rozsahu. Snahy o posunutí role RRTV do pozice cenzora, který by vysílání zastavil, nevyšel. Ani žádost o předběžné opatření soudu náš právní systém neumožnil. To je pro budoucnost práce všech médií u nás zásadní. Zvláštní a, po pravdě i originálně nový, způsob předvolební zábavy přinesla TV Barrandov. Na mysli mám Duely Jaromíra Soukupa. Nový a originální byl zejména v osobě majitele a moderátora v jedné osobě. Moderátorské ostruhy postupně brousil Jaromír Soukup při debatách s prezidentem Milošem Zemanem. A vše, co se tam naučil, využil i v Duelech. Do velkých diskusí se letos pustili i Blesk.cz, Seznam.cz, iDnes.cz a mnoho dalších cz. Pozadu s informacemi nezůstala ani Česká tisková kancelář, která byla oporou pro velkou část mediálního prostoru. Politické strany se internetové noviny (rádia i televize) už využívat naučily. Formáty byly zdařilé a moderátoři profesionální. Obsazení debat bylo převážně reprezentativní. A při politickém marketingu na sociálních sítích byl formát z internetu flexibilně použitelný. Tady stížnosti žádné nebyly. Možná proto, že prostor na internetu může být, na rozdíl od velkých televizí, nesrovnatelně větší. Možná i proto, že internet nemá regulaci a není tedy komu si stěžovat. Sledovanost, vlastně počet návštěvníků, byl však řádově nižší, ve srovnání s velkými televizemi. Jak letošní volby dopadly řečí čísel, to se dozvíme už v sobotu večer. Co budou znamenat pro další čtyři roky v naší republice, to budeme zjišťovat delší dobu. Teď už ale je jasné, že média a jejich obraz politického boje, tedy zábava, kterou vysílala, měla rozhodující vliv na témata politiků. Všichni je přizpůsobili tomu, co jim média byla ochotna hrát. A těch témat bylo rozhodně míň, než prostoru, který v médiích dostaly.   Celý článek

Vybudování infrastruktury na vysokorychlostní internet bude stát 120 až 150 miliard korun

13. října 2017 / Hospodářská komora České republiky
Pro dostatečné pokrytí ČR ideálně optickými sítěmi a splnění cílů dostupnosti a rychlosti internetového připojení domácností do roku 2020 je nezbytné v České republice vybudovat infrastrukturu za 120 až 150 miliard korun. Náklady odhadl ICT sektor na speciální předvolební diskusi podnikatelů s politiky konané na půdě Hospodářské komory na téma digitální ekonomiky pod názvem Gigabitové Česko – Bude ČR montovna nebo digitální hub Evropy? Podle Hospodářské komory je základem fungující digitální ekonomiky kvalitní datová infrastruktura, tedy dostupné gigabitové připojení pro všechny firmy a občany. Stát ale nemá v oblasti budování digitální infrastruktury strategickou vizi, případně ji ztrácí. „Bez spolupráce státu a soukromého sektoru se neposuneme dál. Nevidím jediný důvod, proč bychom se měli bát být nejlepšími v pokrytí vysokorychlostním internetem v Evropě. Ano, zaspali jsme a okolní státy nás předběhly, ale to neznamená, že nemáme potenciál se před ně dostat. Chce to vůli dohodnout se napříč politickým spektrem a odvahu překonávat překážky,“ apeloval prezident ICT unie Zdeněk Zajíček na politiky i podnikatele. Ti během diskuse mimo jiné potvrdili v otázce 14mld. dotací na výstavbu vysokorychlostního internetu zájem prostředky čerpat. Dosavadní jednání nad EU dotacemi ale vyhodnotili za neúspěšné. ICT sektor provedl také kvalifikovaný odhad nákladů na budování infrastruktury, které vyčíslil na 120 až 150 mld. Kč, které stát musí umožnit efektivně investovat ze soukromých zdrojů a všemi prostředky podpořit konkurenční rozvoj vysokorychlostní sítí. Podle Hospodářské komory digitální ekonomika se bude podílet na tom, jak se Česká republika hospodářsky rozvíjet, přičemž předpokladem je kvalitní datová infrastruktura. Prioritou státu by přitom ale měla být komunikace s experty z průmyslu a ochota nechat si od podnikatelské sféry poradit. Zároveň je potřeba klíčovou digitální legislativu přijmout hned v prvním roce fungování nové Sněmovny. V panelu se včera uskutečněné diskuse zúčastnili Martin Plíšek, poslanec za TOP 09, Martin Kupka, místopředseda ODS, hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák za ANO, Jakub Malačka za ČSSD, Jan Waraus, tajemník ICT komise KDU-ČSL, a Zdeněk Štefek za KSČM. V auditoriu zasedli zástupci průmyslu a podnikatelské obce. Miroslav Diro - odbor vnější komunikace Hospodářské komory Celý článek