logo Facebook
i slova jsou činy

Ondřej Neumann: NOVINÁŘI MUSÍ MÍT ODVAHU A NESMÍ SKLONIT HLAVU

12. prosince 2019 13:00

Několik let působil v České televizi, kde se v pozici šéfeditora podílel na rozjezdu ČT24. „Bylo to na českém trhu něco zcela nového. Bylo to hektické a myslím, že to přineslo velmi dobré ovoce, což ukazují i poslední léta,“ vzpomínal na svou televizní etapu Ondřej Neumann. Tehdy byl ředitelem zpravodajství Zdeněk Šámal a šéfredaktorem Michal Petrov. „Zpravodajský program ČT24 je velmi prestižním a uznávaným formátem a zdrojem informací v České republice.“ Proč z České televize Ondřej Neumann odešel? „Tam došlo ke změnám. Skončil Zdeněk Šámal, nastupoval Milan Fridrich a já jsem přestal být spokojený s tím, co dělám. Nelíbilo se mi to a netěšil jsem se do práce. Rozhodl jsem se odejít a přišla nabídka od Petra Šimůnka z Hospodářských novin. Pro mě, který jsem byl od začátku písmenkový, ne obrázkový novinář, to byla skvělá příležitost, jak vyzkoušet něco nového.“

„Když jsem skončil, ne zcela dobrovolně, jako šéf Ekonomu a dostal relativně slušné odstupné, měl jsem čas, abych přemýšlel, co budu dělat dál. Hodně jsem uvažoval, jestli budu pokračovat v médiích. Říkal jsem si – najdu ještě motivaci nebo se poohlídnu po něčem jiném?... Když jsem sám sobě nalil čistého vína, tak nic jiného než novinařinu, jsem dělat neuměl a v té době jsem se seznámil s americkým projektem ProPublica.org (tam jsme si vypůjčili podtitul Hlídacího psa „žurnalistika ve veřejném zájmu“) – strašně zajímavý projekt,“ popsal moment, kdy zakládal Ústav nezávislé žurnalistiky ředitel Ondřej Neumann. „Založil jsem neziskovku a ta má za úkol shánět peníze na co největší počet novinářů, kteří by mohli dělat investigativní analytickou novinařinu. Ústav jsem zakládal krátce po vstupu Andreje Babiše do Mafry, krátce po vstupu Daniela Křetínského a Patrika Tkáče do Ringieru. Měli jsme velké obavy, které se potvrdily, že nějaké věci nebudou novináři pokrývat. Snažili jsme se vyplnit ten prostor.“

Přesně před pěti lety (10. prosince na Den lidských práv) překlopil Ondřej Neumann svůj blog do funkčního média, „Hlídací pes není klasický zpravodajský web. Jsme web investigativní a analytický a vybíráme si vždycky nějakou část, na kterou nám stačí síly, a chceme se tomu věnovat dlouhodobě.“ Daří se Hlídacímu psu naplňovat to, kvůli čemu web vznikl? „Jsem velmi spokojen. Podařilo se vybudovat seriózní zdroj relevantních informací. Spoustu objevů jsme vynesli na světlo boží a museli jsme nakládat se spoustou informací, které byly pro mnoho lidí nepohodlné - ať už pro Miloše Zemana a jeho okolí, ať už pro Andreje Babiše a jeho okolí – převzala je další média a pracovalo se s nimi,“ hodnotil Ondřej Neumann práci svého týmu. „Doba nám dala za pravdu. Teď vidíme v přímém přenosu, že se řeší věci, které otevíraly malé projekty. Střet zájmů Andreje Babiše po mnoha letech zaujal i Brusel, kauza Čapí hnízdo, kterou hodně dlouho táhli dopředu novináři z menších a veřejnoprávních médií.“

Situaci médií v České republice lze podle Ondřeje Neumann nazvat jako krizovou. Oligarchizace, tlak politiků na Českou televizi a Český rozhlas, potřeba skandalizovat šiřitele nepohodlných názorů…“Je vidět zvláště u Českého rozhlasu. Těmi politickými sílami, které lze vymezit – SPD, KSČM, ANO a teď ještě se dá očekávat, že k tomu ještě přistoupí Trikolóra, za přímého vůdcovství Miloše Zemana, je veden atak na nezávislost a na pracovní podmínky, které zatím ve veřejnoprávních médiích novináři mají. Ta situace není dobrá,“ řekl v rozhovoru pro Česká média Ondřej Neumann. Ale média před kolapsem nestojí. „Spousta novinářů v České televizi, v Českém rozhlasu, ale i v oligarchizovaných médiích dělá dobrou a poctivou práci…Aby ti lidé měli odvahu, aby nesklonili hlavu, aby tomu vzdorovali, to je podle mě to nejdůležitější.“ Oligarchové vlastní média po celém světě, je důležité, aby byly správně nastavené mechanismy mezi vlastníkem (vydavatelem) a redakcí.

Jakou roli dnes sehrává Rada České televize a Rada Českého rozhlasu. A další mediální rady? Už v březnu skončí mandát šesti televizním radním…v dalších měsících několika rozhlasovým radním…co dál? Mají důvod a vůli generální ředitelé radním podléhat? Před dvěma lety vznikla aféra Janka Kroupy v Českém rozhlasu, šlo o neobratnost generálního ředitele při reakci na slova člena rady na veřejné schůzi? „Bavíme se o tom – jsem generální ředitel, mám nějakou organizaci, nějaké zaměstnance, stojím za nimi a snažím se být spravedlivý. A nejde o to stát za nimi za každou cenu – ale jsou okamžiky, kdy je hájím a pak dovnitř jim pak třeba můžu dát za ucho, ale ne takhle veřejně dehonestovat,“ vysvětlil Ondřej Neumann, „Myslím, že to byl vzkaz ostatním novinářům. Podívejte i ten Janek Kroupa může takhle dostat.“

V redakci Hlídacího psa vznikla kniha „Šok! Hrůza! Média!“ Knihu měla křest 17.listopadu na Národní, kmotry byli například Nora Fridrichová a Marek Wollner. Má podtitul „Od svobody k oligarchům“. Proč jí autoři napsali? Proč grafik ztvárnil na obálce mikrofon jako granát? Byl inspirací samopal v rukách Miloše Zemana? Proč právě tato nadsázka?

Pořady o médiích bývají tvrdým oříškem pro nezávislý web stejně jako pro Českou televizi. „Je záslužné, že se Česká televize médiím věnuje. To bezpochyby,“ řekl Ondřej Neumann, „na druhou stranu – protože Česká televize sama je médium, tak v okamžiku, kdy dělá pořad sama o svém byznysu, se dostává do střetu zájmů. Podle Newsroom ČT24 je ukázkou toho, kde by se dala outsourcovat veřejná služba a kde by se na tom mohli podílet, aby se zajistila objektivita, i lidé vně České televize.“

Ondřej Neumann svými názory natolik „zaujal“, že čelí osobním i profesním atakům. Jak něj působí? Oslabují ho nebo naopak dodávají motivaci k dalšímu novinářskému adrenalinu? Celý rozhovor Jana Mrzeny s ředitelem Ústavu nezávislé žurnalistiky Ondřejem Neumannem zde!